Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.07.2005, sp. zn. 29 Odo 171/2003, ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.171.2003.1

K r a j s k ý s o u d v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 8. 2001 uložil žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni částku 151 220,20 Kč s 18% úrokem z prodlení ročně od 4. 4. 2000 do zaplacení (bod I. výroku), ohledně částky 144 264,80 Kč s osmnáctiprocentním úrokem z prodlení od 4. 4. 2000 žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud vzal za prokázáno, že společnost K. D., a. s. (dále též jen „akciová společnost“), zaplatila žalovanému 4. 4. 2000 omylem (bez právního důvodu) částku 295 485 Kč (šlo o podruhé uhrazenou fakturu č. 4900). Akciová společnost (jako postupitel) pak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. července 2000 (dále též jen „smlouva o postoupení pohledávky“) postoupila pohledávku vzniklou opakovanou úhradou označené faktury žalobkyni (společnosti K. C., s. r. o.) jako postupníkovi. Poté, co postupitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému (P. M.), žalovaný dopisem ze 4. 9. 2000 započetl proti uvedené pohledávce své pohledávky vůči postupníkovi v celkové výši 283 799,70 Kč. Co do částky 144 264,80 Kč přitom šlo o splatnou pohledávku představující zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu a co do částky 139 534,90 Kč o pohledávky splatné v budoucnu. Na tomto základě soud dospěl k závěru, že ohledně částky 144 264,80 Kč byla námitka započtení uplatněna důvodně, ve zbývajícím rozsahu však nikoli. Měl totiž – se zřetelem k ustanovení § 359 obch. zák. – za to, že nesplatné pohledávky žalovaného nemohly být účinně započteny proti splatné pohledávce postupníka ani s přihlédnutím k úpravě obsažené v ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák.

N e j v y š š í s o u d zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Dovolání bylo výslovně podáno též proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Jak ovšem Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozsudku je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné a je i důvodné.

Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění platí, že dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526 obč. zák.), jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.

Ustanovení § 580 obč. zák. pak určuje, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Z ustanovení § 581 obč. zák. se podává, že započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí (odstavec 1). Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná (odstavec 2). Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2 (odstavec 3).

Pro obchodně závazkové vztahy pak platí ustanovení § 358 obch. zák. v rozhodném znění, které určuje, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

Dle ustanovení § 359 obch. zák. proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Odvolací soud se mýlí (a jeho právní posouzení věci správné není), dovozuje-li, že ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. je výjimkou z pravidla formulovaného v ustanovení § 581 odst. 2 obč. zák. a § 359 obch. zák. o zásadní nemožnosti započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné. Smysl uvedené úpravy je jiný; totiž ten, aby dlužník při splnění dále vymezených podmínek mohl jednostranným úkonem nebo dohodou započíst proti pohledávce svého (nového) věřitele (postupníka) svou pohledávku, kterou má nikoli proti postupníkovi, nýbrž proti postupiteli (původnímu věřiteli). Potud jde o odchylku od úpravy obsažené v ustanovení § 580 obč. zák. dovolující pouze započtení vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka. K tomu, aby dlužník mohl učinit úkon směřující k započtení pohledávky, kterou má za původním věřitelem (postupitelem) přímo proti novému věřiteli (postupníku), musí být splněny následující podmínky:

1) Jde o pohledávku způsobilou k započtení (srov. § 581 obč. zák. a § 358 obch. zák.).

2) Dlužník tuto pohledávku měl již v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči němu účinným (srov. § 526 obč. zák.). Přitom není podstatné, zda v té době dlužníkova pohledávka byla již splatná nebo zda splatnost nastala až poté, co postupitel dlužníku oznámil (nebo postupník dlužníku prokázal) postoupení pohledávky.

3) Dlužník bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo postoupení pohledávky postupitelem oznámeno nebo postupníkem prokázáno, oznámil novému věřiteli (postupníku), že má vzájemnou pohledávku vůči původnímu věřiteli (postupiteli).

4) Jsou-li splněny předpoklady popsané pod body 1) až 3), může dlužník učinit jednostranný úkon směřující k započtení pohledávky, kterou má za postupitelem, přímo proti postupníku, je-li jeho pohledávka již splatná nebo dovoluje-li mu zákonná úprava (jinde, než v § 529 odst. 2 obč. zák.) započíst si tuto pohledávku, i když splatná není.

V právní teorii srov. k tomu shodně např. Jehlička, O. – Švestka, J. – Škárová, M. a kol: Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, str. 774.

Úkon žalovaného, směřující k započtení pohledávek žalovaného za akciovou společností (postupitelem), proti pohledávce dovolatelky (postupníka), ze dne 4. 9. 2000, tedy v rozsahu, v němž dlužníkovy pohledávky nebyly splatné (co do částky 139 534,90 Kč), tedy k uvedenému datu zánik pohledávky dovolatelky započtením způsobit nemohl (započtení potud nebylo přípustné).

Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), jej v dovoláním dotčeném rozsahu, tj. v prvním výroku ohledně částky 139 534,90 Kč s příslušenstvím a ve třetím (závislém) výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.). Argumenty uplatněné dovolatelkou na podporu závěru o existenci dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byly vyčerpány již v rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.