Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.04.2005, sp. zn. 3 To 113/2005, ECLI:CZ:KSBR:2005:3.TO.113.2005.1

Krajský soud v Brně ke stížnosti odsouzeného L. J. zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 7 T 149/2002 a ve věci znovu rozhodl tak, že podle § 154 odst. 1 tr. ř. a § 155 odst. 2 tr. ř. je odsouzený povinen nahradit poškozené J. K. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 149/2002, vzniklých přibráním zmocněnce ve výši 9825 Kč.

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 7 T 149/2002, rozhodl Městský soud v Brně tak, že odsouzený je povinen nahradit poškozené J. K. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklých přibráním zmocněnce Mgr. Z. H. ve výši 41 150 Kč.

Proti tomuto usnesení si podal odsouzený stížnost, přičemž namítá nesprávnost postupu soudu I.stupně a poukazuje na nepoměr přiznané částky zmocněnci poškozené s ohledem na částku, v jaké jí byla přiznána náhrada škody v konečné výši 6392,50 Kč. Namítá, že není správný postup soudu I.stupně, pokud přiznal náklady právního zastoupení zmocněnci z částky 238 880 Kč, se kterou se připojil k trestnímu řízení a nikoliv z částky, která byla poškozené přiznána. Dále uvádí, že zmocněnci měla být vypočítána částka nikoliv z přiznané částky na náhradu škody v adhezním řízení, ale v souladu s § 10 odst. 2, 3 advokátního tarifu a tedy odměna za jeden úkon by měla představovat s ohledem na trestní sazbu podle § 234 odst. 1 tr. zák. částku 1500 Kč a 75 Kč režijní paušál. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a stanovil odměnu zmocněnci v souladu se zákonem a ustálenou soudní praxí.

Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

Především odvolací soud má za to, že soud I. stupně nepostupoval správně, pokud při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného vycházel z částky, kterou poškozený v návrhu na náhradu škody uplatnil. Je třeba souhlasit s argumentací odsouzeného a jeho obhájce, že by takováto praxe mohla vést k tomu, že by poškozený, resp. jeho zmocněnec uplatňoval narok na náhradu škody v nadnesené částce.

Dále je třeba uvést, že krajskému soudu je známo, že v soudní praxi existují dva postupy při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného. Jeden postup je, že při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného je třeba vycházet z tarifní hodnoty určené na základě částky, která poškozenému byla v řízení přiznána jako náhrada škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a to bez ohledu na to, jakou částku poškozený v řízení požadoval. Druhý postup je, že při stanovení sazby odměny za úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného je třeba vycházet se sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby stanovený pro obhajobu v trestním řízení. Zde je třeba vycházet z ustanovení § 10 odst. 2, 3 advokátního tarifu.

Krajský soud se v daném případě přiklonil k druhé verzi stanovení sazby odměny za úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného, a to podle ustanovení § 10 odst. 2, 3 advokátního tarifu. Ztotožnil se s argumentací uvedenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 7 Tz 74/99.

Mimo to, krajský soud má za to, že při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného na základě částky, která poškozenému byla v řízení přiznána jako náhrada škody, by vznikaly komplikace za situace, kdy ještě v rámci přípravného řízení nebo v řízení před soudem obviněný či obžalovaný uhradí část nebo celou škodu poškozenému a tomuto je tedy přiznána nižší náhrada škody než která mu byla trestným činem způsobena nebo mu není přiznána náhrada škody žádná.

V této souvislosti je třeba zmínit ustanovení § 154 odst. 2 tr. ř., podle kterého soud může podle povahy věci a okolností případu rozhodnout na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení, a to i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody ani zčásti.

Při postupu podle citovaného ustanovení, např. v souvislosti s trestným činem ublížení na zdraví, není zřejmé na základě jaké částky by byla stanovena sazba odměny za jeden úkon právní služby vykonaný advokátem jako zmocněncem poškozeného v případě, že poškozený je odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř., jestliže by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody bylo třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo.

V daném případě tedy odvolací soud s ohledem na ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) a § 15a advokátního tarifu stanovil výši odměny za jeden úkon právní služby v částce 1350 Kč. Dále odvolací soud vycházel ze stejného počtu úkonů jako soud I. stupně. Jedná se o pět úkonů právní služby a to za převzetí a přípravu zastoupení a účast u hlavních líčení v celkové výši 6750 Kč a režijní paušál 375 Kč. Dále zmocněnci náleží náhrada za promeškaný čas za dostavení se k jednání soudu ve čtyřech případech, které bylo odročeno, to je polovina stanovené odměny ve výši 675 Kč, celkem 2700 Kč.

Ze všech uvedených důvodů tedy bylo napadené usnesení zrušeno a krajský soud sám rozhodl tak, že odsouzený je povinen nahradit poškozené L. K. náklady vzniklé přibráním zmocněnce ve výši 9825 Kč.