Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.06.2002, sp. zn. 3 To 464/2002, ECLI:CZ:KSCB:2002:3.TO.464.2002.1

Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil k stížnosti obviněného Mgr. L. Z. usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 6. 2002 sp. zn. 5 Nt 719/2002.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 5. 6. 2002 sp. zn. 5 Nt 719/2002 rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích podle § 73a odst. 4 tr. ř., že peněžitá záruka ve výši 400 000 Kč nahrazující vazbu, složená obviněným dne 28. 11. 2001 do pokladny Okresního soudu v Českých Budějovicích, zůstává v platnosti, neboť důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. nadále trvají.

Proti citovanému usnesení podal obviněný včas stížnost, jíž se domáhal, aby napadené usnesení bylo zrušeno. K odůvodnění stížnosti uvedl, že trestné činnosti, pro kterou je stíhán, se nedopustil a nemůže proto trestnou činnost opakovat. Důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. tedy pominul, pominuly proto také důvody peněžité záruky a záruka by měla být vrácena.

Obsahově stejné důvody uvedl již ve své žádosti, o které státní zástupce nerozhodl, ale předložil ji k rozhodnutí soudu.

Podle § 147 odst. 1, 2 tr. ř. při rozhodování o stížnosti nadřízený orgán přezkoumá správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.

Krajský soud ve smyslu příkazu shora citovaného zákonného ustanovení přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že napadené usnesení musí být zrušeno, byť z jiných důvodů, než které stěžovatel uváděl.

Existence důvodů vazby je podkladem buď pro omezení osobní svobody obviněného vazbou nebo pro nahrazení vazby jiným opatřením v trestním řádu uvedeným. Je proto třeba rozlišovat jednak důvody vazby, jednak důvodnost trvání vazby.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají, nebo se změnily. Soud tak činí v přípravném řízení pouze v řízení o stížnosti proti rozhodnutí uvedenému v § 146a odst. 1 písm. a) tr. ř., to je o stížnosti proti rozhodnutí, jímž státní zástupce rozhodl o dalším trvání vazby.

Podle § 73a odst. 4 tr. ř. peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly.

Z výše uvedeného vyplývá, že s výjimkou rozhodování soudu o stížnosti (viz arg. § 72 odst. 1 tr. ř. a § 146a odst. 1 písm. a/ tr. ř.) v přípravném řízení výhradně státní zástupce zkoumá, zda trvají důvody vazby a potažmo tedy také důvody přijetí peněžité záruky. Činí pak nejen některé z uvedených pozitivních rozhodnutí, ale také rozhodnutí zamítavé.

Trestní věc, v níž je nyní rozhodováno o stížnosti obviněného, je dosud ve stadiu řízení přípravného. O žádosti obviněného o přezkoumání důvodů vazby měl proto rozhodovat státní zástupce, který řízení vede. Okresní soud tedy rozhodl jako orgán k takovému rozhodování nepříslušný. Proto muselo být napadené usnesení zrušeno. Protože z uvedených důvodů ani soud prvního stupně, ani soud stížnostní nemůže ve věci činit žádná další rozhodnutí, bylo usnesení zrušeno podle § 149 odst. 1 tr. ř. bez dalšího. Věc totiž musí být předána příslušnému státnímu zástupci, aby ve smyslu shora uvedené argumentace k žádosti obviněného přezkoumal, zda důvody vazby a potažmo důvody peněžité záruky trvají.

V souvislostech shora uvedených stížnostní soud poznamenává, že ze stejných důvodů nepovažoval za správnou argumentaci písemného sdělení, jímž státní zástupce odmítl zabývat se žádostí obviněného, a doporučil mu, aby se obrátil na soud.