Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.04.2002, sp. zn. 4 To 263/2002, ECLI:CZ:KSCB:2002:4.TO.263.2002.1

Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil k stížnosti obžalovaného V. S. usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 3. 2002 sp. zn. 1 T 61/2001 a znovu rozhodl tak, že obžalovaného V. S. propustil z vazby na svobodu.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 14. 3. 2002 sp. zn. 1 T 61/2001 Okresní soud ve Strakonicích podle § 69 odst. 5, 6 tr. ř. z důvodu § 67 písm. c) tr. ř. vzal obžalovaného V. S., zatčeného 14. 3. 2002 v 07.15 hod., do vazby. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že obžalovaný byl v minulosti z vazby propuštěn poté, co dal slib, že se nedopustí žádné trestné činnosti, tento slib nedodržel, neboť je důvodně podezřelý ze spáchání dalšího trestného činu. Lze proto dovodit, že obžalovaný je osobou, která neustále i přes stávající trestní stíhání pokračuje v trestné činnosti, a je tedy důvodná obava, že v případě ponechání na svobodě v ní bude pokračovat i nadále.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včas stížnost. Prostřednictvím svého obhájce zdůraznil, že většina populace si v podstatě neuvědomuje, že jednání, jak je popsáno v ustanovení § 251 tr. zák., je již trestným činem. Okresní soud se měl také zabývat tím, zda na základě dosavadního průběhu trestního stíhání lze učinit závěr, že trestná činnost uvedená v obžalobě je mu prokázána, a zda vůbec může být za toto jednání uznán vinným a odsouzen. Navrhl proto, aby napadené usnesení bylo zrušeno a on byl propuštěn na svobodu.

Krajský soud v Českých Budějovicích podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům:

Obžalovaný V. S. byl původně vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 9. 2000 sp. zn. Nt 57/2000 z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., kdy podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat jeho písemný slib. Vazba byla započtena ode dne 7. 9. 2000 od 13.45 hod. Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 10. 2000 byla zamítnuta žádost obžalovaného o propuštění na svobodu, neboť důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. u obžalovaného trvaly i nadále.

Naposledy bylo o vazbě obžalovaného rozhodováno dne 6. 11. 2001 sp. zn. 1 T 61/2001, kdy byl podle § 72 odst. 2 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí jeho slibu podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., kterým byla vazba nahrazena. Obžalovanému bylo uloženo, aby jedenkrát měsíčně, nejpozději první pondělí v měsíci, sdělil vedoucí kanceláře Okresního soudu ve Strakonicích místo svého současného pobytu, i kdyby ke změně pobytu nedošlo.

Dne 20. 4. 2001 podal náměstek okresní státní zástupkyně ve Strakonicích obžalobu na V. S., který je v této trestní věci stíhán spolu s dalšími čtyřmi spoluobžalovanými. Obžalobou mu je kladeno za vinu spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Těchto trestných činů se měl dopustit celkem 23 útoky blíže popsanými v podané obžalobě, jimiž měl způsobit odcizením škodu v celkové hodnotě 195 846 Kč a poškozením věcí škodu 1 017 290 Kč.

Zásadní skutečnost, kterou krajský soud při svém rozhodování musel vzít v úvahu, byla ta, že je namístě kvůli trestné činnosti, z níž je obžalovaný důvodně podezřelý, aplikovat již zákon č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2002 a kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (trestní zákon) a zákon č. 141/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (trestní řád).

Stížnostní soud totiž musel jako předběžnou vyřešit otázku právní kvalifikace stíhaného jednání obžalovaného, a to z hlediska ustanovení § 16 odst. 1 a § 89 odst. 11 tr. zák. Podle ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Obžalovanému V. S. bylo mimo jiné podanou obžalobou kladeno za vinu, že společným jednáním zničil, poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Podle novelizovaného ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč, a to na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy škodou velkého rozsahu se rozuměla škoda dosahující částku nejméně 1 000 000 Kč.

Z výše uvedeného lze dovodit, že jednání obžalovaného by nemělo být po novele kvalifikováno mimo jiné jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 3 tr. zák., ale toliko podle § 257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., na který však zákon stanoví trestní sazbu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Trestem v téže trestní sazbě jsou sankcionovány i trestný čin krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle ustanovení § 314a tr. ř. koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, samosoudce. To v podstatě znamená, že o trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný S. stíhán, by byl příslušný konat řízení samosoudce.

V návaznosti na to se krajský soud musel zabývat s přihlédnutím k novele trestního řádu otázkou, zda obžalovaný je ve vazbě důvodně vzhledem k nově stanoveným nejvyšším přípustným dobám trvání vazby uvedeným v § 71 odst. 8 a 9 tr. ř.

Podle ustanovení § 71 odst. 8 písm. a) tr. ř. celková doba vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout 1 rok, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, o kterém je příslušný konat řízení samosoudce. Podle ustanovení § 71 odst. 9 tr. ř. z doby uvedené v odst. 8 jedna třetina připadá na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Po uplynutí této doby je třeba obviněného ihned propustit na svobodu. Jestliže v průběhu řízení vyjde najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, a délka vykonané vazby již přesáhla dobu určenou podle předchozí věty, obviněný musí být z vazby propuštěn na svobodu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy došlo k upozornění na změnu právní kvalifikace skutku, i když některý vazební důvod trvá.

Celková doba vazby u obžalovaného V. S. nesmí tedy přesáhnout 12 měsíců. Jak již bylo shora uvedeno, obžalovaný byl původně omezen na osobní svobodě dne 7. 9. 2000 v 13.45 hod. a z vazby byl propuštěn dne 13. 11. 2001 v 11.25 hod. Znamená to tedy, že již před vydáním příkazu k zatčení trvala vazba obžalovaného V. S. 14 měsíců a 7 dnů.

Nebylo proto ani možné vydávat v tomto řízení příkaz k zatčení, a tím spíše již nebylo možno vzít v tomto řízení obžalovaného do vazby, byť by byl některý z vazebních důvodů dán.

Z těchto podstatných důvodů krajský soud tedy rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení k podané stížnosti zrušil, a znovu rozhodl tak, že podle § 71 odst. 8 písm. a), odst. 9 tr. ř. obžalovaného V. S. propustil z vazby na svobodu. S ohledem na uvedené skutečnosti nebylo již zapotřebí zabývat se stížností a usnesením v jejich věcné podstatě.