Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.10.2001, sp. zn. 3 To 833/2001, ECLI:CZ:KSCB:2001:3.TO.833.2001.1

Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil ke stížnosti odsouzeného H. D. usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 9. 2001 sp. zn. 3 Nt 601/97 a okresnímu soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 9. 2001 sp. zn. 3 Nt 601/97 bylo rozhodnuto, že návrh odsouzeného H. D. na povolení obnovy řízení vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 T 186/94 se podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítá.

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost zvolený obhájce odsouzeného JUDr. B. G., CSc., jenž namítl, že důvod, aby soud zamítl návrh na obnovu řízení, nemůže být shledáván v tom, že došlo k zahlazení předmětného odsouzení, neboť odsouzený v obnoveném řízení hodlá zcela prokázat svou nevinu. Navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil nebo je změnil tak, že by obnovu řízení povolil.

Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že řízení předcházející napadenému usnesení trpělo takovými vadami, pro které napadené rozhodnutí nemůže obstát.

Ze spisu okresního soudu je zřejmé, že návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 11. 1994 sp. zn. 2 T 186/94, byl u okresního soudu podán již dne 29. 1. 1997. Je zřejmé, že od té doby bylo opakovaně ve věci nařizováno veřejné zasedání, jak požaduje ustanovení § 286 odst. 1 tr. ř. Pouze na počátku¨dne 17. 3. 1997 byl osobně přítomen odsouzený a rovněž jeho obhájce. Veřejné zasedání však nemohlo proběhnout, neboť nebyl přítomen tlumočník, i když jeho přítomnost odsouzený žádal. Posléze bylo projednání věci ve veřejném zasedání komplikováno soustavnými žádostmi obhájce odsouzeného o odročení a navíc i tím, že nebylo možno zjistit pobyt odsouzeného. Bylo zřejmé, že v pozdější době měl odsouzený na základě rozhodnutí policejních orgánů zakázán pobyt v České republice, což bylo od 5. 3. 1997 do 4. 3. 1998. Ani v pozdějším období se nepodařilo soudu zjistit místo pobytu odsouzeného, a to ani dotazy na příslušné orgány cizinecké policie. Okresní soud nakonec vydal napadené usnesení za situace, kdy ani nevyrozuměl odsouzeného, vyrozuměl toliko jím zvoleného obhájce, jenž se však k veřejnému zasedání také nedostavil.

Je samozřejmě třeba chápat problémy, které v této věci vznikly, ale na druhé straně je třeba respektovat příslušná zákonná ustanovení, která nedovolují takovýmto způsobem ve věci rozhodnout. Okresní soud byl povinen konat veřejné zasedání a o tomto veřejném zasedání ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. vyrozumět i odsouzeného, jenž dal k tomuto veřejnému zasedání svým návrhem podnět. V nepřítomnosti odsouzeného a bez jeho vyrozumění by snad okresní soud mohl postupovat pouze za podmínek ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř. a následujících. Takové podmínky však splněny nebyly a nebyl podán ani žádný návrh státního zástupce na řízení proti uprchlému. Okresní soud ve svém rozhodnutí poukázal na to, že předmětné odsouzení, jehož se týká návrh na obnovu řízení, bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2001 sp. zn. 1 Nt 1362/2000 zahlazeno. Dovodil, že proto nejsou k povolení obnovy řízení důvody, jak má na mysli ustanovení § 283 písm. d) tr. ř. s odkazem na ustanovení § 278 tr. ř.

S takto vysloveným právním názorem však nelze souhlasit. Ustanovení § 283 písm. d) tr. ř. hovoří o tom, že soud návrh na povolení k obnově zamítne, neshledá-li důvody obnovy podle § 278 tr. ř. Okresní soud se však skutečnými důvody, které vyplývaly z návrhu na povolení obnovy řízení ve veřejném zasedání nezabýval. Nezabýval se věcí z pohledu ustanovení § 278 tr. ř., které vymezuje podmínky obnovy. Rozhodně žádné zákonné ustanovení neumožňuje takový závěr, že by obnova ve prospěch odsouzeného byla vyloučena, pokud o předmětném odsouzení bylo rozhodnuto tak, že se zahlazuje. Vyloučení obnovy řízení upravuje trestní řád pouze v ustanovení § 279 tr. ř., ale to se týká pouze obnovy v neprospěch obviněného.

Kromě toho, že takový právní názor okresního soudu je vadný, je vadné i řízení, na základě něhož bylo napadené usnesení učiněno. Okresní soud nemohl reálně konat veřejné zasedání, pokud se mu nepodařilo vyrozumět odsouzeného. Již tato skutečnost byla důvodem pro zrušení napadeného usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Okresní soud musí učinit opětovné kroky k zjištění pobytu odsouzeného. V tomto směru je třeba uvést, že stížnostní soud před svým rozhodnutím nahlédl do spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích ohledně zahlazení odsouzení. Je zřejmé, že odsouzený prostřednictvím jiné obhájkyně požádal Okresní soud v Českých Budějovicích o zahlazení odsouzení, takže je reálné, že v této době se zřejmě pohybuje na území České republiky. Návrh byl podán koncem roku 2000. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích je zřejmé, že tento návrh byl podán advokátkou JUDr. E. P. Této advokátce odsouzený udělil plnou moc k podání návrhu na zahlazení, takže lze předpokládat, že ona by mohla sdělit potřebné skutečnosti i k současnému pobytu odsouzeného. Dále je zřejmé, že při dotazu na příslušnou součást policie v Českých Budějovicích tato ve své zprávě uvedla jako místo pobytu odsouzeného adresu P. Navíc je zřejmé, že ve spise jmenovaného soudu je založeno sdělení získané od cizinecké policie, které svědčí o tom, že odsouzený má v současné době mít povolen pobyt na území České republiky, je uvedeno konkrétní číslo povolení, které měla vydat cizinecká policie se sídlem v Berouně. Je uvedena i určitá adresa pobytu a rovněž adresa pracoviště.

Samozřejmě, že není jisté, že takto opatřené údaje budou v současné době ještě platné, ale v těchto směrech bude muset ještě okresní soud provést šetření, obrátit se tedy na příslušný orgán cizinecké policie a zjistit místo pobytu odsouzeného. Bude samozřejmě vhodné odsouzeného ve věci vyslechnout, neboť z předchozího průběhu je zřejmé, že ani původně zvolený obhájce JUDr. G. s ním není v kontaktu, a nelze vyloučit, že sám odsouzený už ani s ohledem na rozhodnutí o zahlazení odsouzení na svém návrhu na obnovu řízení nemusí trvat. Pokud však na něm trvat bude, pak bude třeba postupovat zákonným způsobem a rozhodnout ve veřejném zasedání při dodržení příslušných procesních předpisů.