Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 1919, sp. zn. R I 174/19

Opověď firmy „Ústav pro vědecké závodní vedení (laboratoř pro hospodářskou psychologii a nauku o závodním řízení), společnost s obmezeným ručením” v P. vrátil rejstříkový soud (obchodní soud v Praze) k opravě smlouvy společenské, dle ní pak opovědi a příloh mimo jiné stran firmy vyloučením z ní slova „Ústav” a vůbec jasnější stylisaci celé firmy, ježto slovem „ústav” možno naznačiti pouze podnik většího slohu a značnějšího rozsahu, neboť nehledě k tomu, že zmíněného označení užívá se hlavně pro vědecké instituce povahy veřejnoprávní nebo zřízené a vydržované rozsáhlejšími, obecně uznanými korporacemi, v daném případě jedná se však o podnik celkem nepatrný, při němž celá stylisace firmy může vésti i v omyl, že se jedná o odborný institut vysokoškolský.

Rekursu společnosti rekursní soud nevyhověl

z těchto důvodů:

Dle smlouvy společenské jest A. jediným jednatelem společnosti a hlavním společníkem se vkladem 18 000 K, kdežto druzí dva společníci účastni jsou na podniku poměrně nepatrnými vklady po 1 000 K. Dle toho řízen bude celý podnik jmenovaným jednatelem, tedy jedinou osobou. Není sice vyloučeno, by společnost s ručením obmezeným nesla ve firmě název „ústav”; avšak z ustanovení § 5 odst. 1 zákona ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z. plyne, že firma má odpovídati předmětu podniku a není proto přípustno, by si osvojovala takové označení, které ani předmětu, ani rozsahu podniku neodpovídá, a svádí k domněnce, že jde o podnik velkého rozsahu, ač veden jest jedinou osobou a s kapitálem v nejnižší dle zákona přípustné výši. Proto pojmenování „ústav” v tomto případě není vhodným. Předmětem podniku jest dle smlouvy společenské na venek porada při volbě zřízenců a dělníků, zkoušení jich způsobilosti a podávání posudku při organisaci vedení závodů obchodních a průmyslových. Byť i společnici a jednatel závodu měli v úmyslu provozovati tento podnik na základech vědeckých, není přesto název „vědecké závodní vedení” a zejména „laboratoř pro hospodářskou psychologii a nauku o závodním řízení” na venek dosti jasný a srozumitelný a neoznačuje dostatečně a srozumitelně pro širší veřejnost předmět podniku ve smlouvě vytčený (§ 5 citovaného zákona).

Nejvyšší soud dovolacímu rekursu pro nedostatek podmínek §u 16 nespor. řízení nevyhověl.