Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 1919, sp. zn. R I 96/19

Opověď společenstva s ručením obmezeným k zápisu do rejstříku společenstev byla rejstříkovým soudem (obchodním soudem v Praze) vrácena k opravě povoláním kupců jednotlivců a nikoliv jejich firem do představenstva.

Rekursní soud (vrchní zemský soud v Praze) rekursu společenstva nevyhověl.

Důvody:

Podle opovědi mají býti do rejstříku zapsáni nově kooptovaní členové představenstva, mezi jinými i pět firem. Z pojmu firmy v čl. 15 obch. zák. obsaženého vysvítá, že kupec pod svou firmou může provozovati výlučně jen své obchody, že firmy své k jiným účelům použiti nesmí, že tudíž firma za člena představenstva výrobního a hospodářského společenstva volena býti nemůže. Kromě toho spočívá udělení úřadu člena představenstva na osobní důvěře. Tuto důvěru může míti pouze určitá osoba fysická, není proto vykonávání toho úřadu náměstkem přípustno. Vůči tomu by spočívalo, kdyby byla ustanovena firma za člena představenstva, vykonávání funkcí jeho v ruce zástupce zvolené firmy, v době zřízení neznámého. Z toho a z ustanovení zákona společenstevního, zejména § 16 (členové představenstva dávají svůj podpis před soudem obchodním), § 17 (o způsobu podpisu společenstevní firmy), § 20 (přísahy vykonávají se jménem společenstva představenstvem), § 21 (o doručování společenstvu do ruky některého člena představenstva), vyplývá, že za členy představenstva výrobního a hospodářského společenstva mohou ustanoveny býti jedině fysické osoby. Učiněná opověď se nesrovnává s tímto na zákoně spočívajícím stanoviskem, pročež oprava rejstříkovým soudem nařízená jest odůvodněna.

Nejvyšší soud dovolacímu rekursu společenstva nevyhověl, poněvadž tu není podmínek § 16 cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z., za kterých možno v odpor bráti souhlasná usnesení soudů nižších stolic.