Rozhodnutí nižšího vojenského soudu

Nižší vojenský soud uznal obviněného, vojína základní služby, vinným trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. a přestupkem proti předpisům o zbrani a střelivu podle § 139 odst. 1 tr. zák. spr., protože obviněný jednak odcizil dva ochranné protichemické oděvy položené na chodbě budovy svého útvaru, jednak koupil od neznámé osoby pistoli ráže 6,35 mm, ačkoliv neměl povolení (zbrojní pas). Za to odsoudil obviněného podle § 245 odst. 1 tr. zák. a § 22 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva měsíce jakožto trestu úhrnnému a zároveň dodatkovému k trestu odnětí svobody na jeden měsíc, který byl obviněnému uložen dřívějším rozsudkem nižšího vojenského soudu za ohrožení věcných prostředků podle § 292 odst. 3 tr. zák., jehož výkon byl podmíněně odložen. Podle § 26 tr. zák. soud výkon trestu původně uloženého i trestu dodatkového podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. (Podle § 25 odst. 1 tr. zák. spr. prohlásil soud pistoli za propadlou a uznal obviněného povinným nahradit náklady trestního řízení zálohované státem.)

K odůvodnění dodatkového trestu uvedl

v odůvodnění:

Trestní zákon správní ani zákon č. 102/1953 Sb. nemají sice ustanovení o ukládání dodatkového trestu za přestupek a z § 23 zák. č. 102/1953 Sb. vyplývá, že za přestupek nelze dodatkový trest uložit. To však platí zřejmě jen pro případy, kde je ukládán dodatečně trest toliko za přestupek, ježto zde by uložení dodatkového trestu bylo neúčelné a mnohdy nemožné. V daném případě však soud dodatečně soudil obviněného za přestupek ve vícečinném souběhu s trestným činem a byl proto při uložení trestu vázán ustanovením § 22 odst. 1 tr. zák. v souvislosti s § 23 zák. č. 102/1953 Sb., podle něhož byl povinen vyměřit za oba skutky trest úhrnný, a celý tento trest pak byl povinen podle ustanovení § 22 odst. 2 tr. zák. (vzhledem k tomu, že byl obviněný uznán vinným též trestným činem) vyměřit jako trest dodatkový. Střet ustanovení trestního zákona a trestního zákona správního vyřešil v daném případě soud ve prospěch trestního zákona, což odpovídá nesporně jak smyslu zák. č. 102/1953 Sb., tak i trestnímu zákonu i trestnímu zákonu správnímu.