Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1919, sp. zn. Kr I 71/19

Obžalovaný uznán byl vinným zločinem krádeže, poněvadž si balíček s předměty v ceně více než 200 K. Marií K. za železniční jízdy v oddělení železničního vozu zapomenutý, přivlastnil.

Po stránce meritální vytýká zmateční stížnost rozsudku, že obžalovaný neměl býti odsouzen pro zločin krádeže, nýbrž pro zločin podvodu zatajením nálezu. Poškozená od okamžiku, kdy železniční oddělení opustila, nebyla prý více v držbě balíčku a pozbyla své držby nejpozději tehdy, když obžalovaný balíček sebou odnesl. Ve směru posléze uvedeném přehlíží zmateční stížnost, že zločin spáchán byl již dříve, než obžalovaný železniční vůz opustil, totiž již tenkráte, když schovav balík do svého koše v úmyslu, aby si jej přivlastnil, v cestě své pokračoval. Až do toho okamžiku byla však poškozená nepochybně v držení svého balíčku. Nejednalo se totiž, jak zmateční stížnost neprávem za to má, o věc z t r a c e n o u, nýbrž o věc v oddílu železničním z a p o m e n u t o u. Tím, že poškozená železniční vůz opustila, zanechavši tam opomenutím balíček, byl sice bezprostředně výkon držby její přechodně zastaven, držba sama však nepominula. Dle železniční instrukce č. XIII. z roku 1890 § 3 jsou železniční zřízenci zavázáni, aby předměty cestujícími v místnostech železničních neb v železničních vozech zanechané v nejbližší stanici odevzdali. Dle § 4 této instrukce sluší každý vlak, v němž osoby byly dopravovány, po dojití do konečné stanice po zanechaných předmětech spolehlivě prohledati a nalezené předměty na železničním úřadě odevzdati. Předměty tyto, pokud se týče, jedná-li se o předmět rychlé zkáze podléhající, peníz za ně vytěžený prodejem, uschovávají se nejméně tři měsíce ve sběrnách a mohou do té doby majiteli, již se řádně legitimovali, býti reklamovány (§ 11). Instrukce rozlišuje v § 12 výslovně mezi předměty ztracenými a předměty zapomenutými, to jest takovými, jež se na místě reklamantem určitě označeném anebo ku složení dotyčných předmětů určeném nalezly; jen za předměty prvu uvedené dlužno složiti reklamantem 10 proc. nálezné, předměty toliko zapomenuté vydávají se reklamantovi bez nálezného. Z předpisů těchto jest patrno, že byť i majitel zapomenutého předmětu opuštěním železničního vozu v bezprostředním vykonávání své držby byl omezen, přece v držbě své vůlí, jí se nevzdati a předmět zapomenutí u správy železnice reklamovati, se zachovává, poněvadž právě až do reklamace železniční správa jeho jménem držbu vykonává. Nelze tudíž shledati v tom nesprávné použití zákona, když rozsudek v odpor vzatý v přivlastnění balíčku obžalovaným neshledal pouhý podvod, nýbrž je jako zločin krádeže kvalifikoval. poškozená také v přítomném případě zapomenutý balíček, seznavši své opomenutí, u správy železnice reklamovala, což vedlo ku odkrytí trestného jednání obžalovaného. Bylo tudíž zmateční stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.