Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 1957, 1 Tz 96/57

Lidový soud ve Žďáře nad Sázavou uznal obžalovaného vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a vyměřil mu podle § 247 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a prohlásil paklíč obžalovaného za propadlý [§ 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.]. Trestný čin záležel podle skutkového zjištění rozsudku lidového soudu v tom, že se obžalovaný v noci pomocí paklíče vloupal do cizího uzamčeného bytu, kde ke škodě majitelky bytu odcizil peněžitou částku 1350 Kčs a náramkové hodinky v ceně 1000 Kčs, za které si druhého dne nakoupil jednak oděvní součástky, jednak různé potraviny a jiné věci denní potřeby. Skutečnost, že se obžalovaný dopustil souzeného trestného činu výdělečně, lidový soud spatřoval v tom, že obžalovaný byl již několikrát před tím trestán pro majetkové delikty, z výkonu posledního trestu byl propuštěn necelých pět měsíců před souzeným činem a v té době nebyl nikde řádně zaměstnán, takže si krádeží hodlal opatři zdroj prostředků ke své výživě. Se zřetelem k předchozím majetkovým deliktům jde tedy o soustavné páchání trestných činů ze zištnosti.

Krajský soud v Jihlavě k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o vině, pokud obžalovaný byl uznán vinným, že trestný čin krádeže spáchal výdělečně podle § 247 odst. 2 písm. a) tr. zák. a ve výroku o trestu. Obžalovanému za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. vyměřil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a prohlásil rovněž paklíč, kterého obžalovaný k činu použil, za propadlý. Krajský soud podle odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že obžalovaný spáchal souzenou krádež čtyři měsíce po odpykání předchozího trestu a provedeným řízením nezjistil, že by obžalovaný zamýšlel ještě v budoucnu páchat další majetkové delikty, aby si jimi opatřoval alespoň na čas zdroj příjmů, takže v jednání obžalovaného nespatřoval znak „soustavnosti“, jak jej vyžaduje ustanovení § 76 odst. 4 tr. zák.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že krajský soud vyslovil nesprávný názor, pokud jde o pojem výdělečně, a mylně se domnívá, že nelze soustavnost páchání majetkových trestných činů spatřovat ve skutečnosti, že obžalovaný byl již několikrát trestán pro majetkové delikty.

Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.

Krajský soud se mýlí, když se domnívá, že majetkové trestné činy, za něž byl obžalovaný odsouzen, nesvědčí o tom, že si hleděl soustavným pácháním takových činů opatřit alespoň na čas zdroj příjmů ve smyslu § 76 odst. 4 tr. zák. ve znění novely.

Soustavným pácháním takových trestných činů nerozumí se pouze to, že pachatel hodlá páchat majetkové trestné činy v budoucnu, aby si jimi opatřoval zdroj příjmů, jak se domnívá krajský sodu. Soustavné páchání takových trestných činů znamená i to, že trestný čin, za který je pachatel právě souzen a jímž si opatřoval zdroj příjmů, je jedním článkem, byť i posledním, v řadě útoků naplňujících znaky takových trestných činů spáchaných týmž pachatelem. Při tom je nerozhodné, zda tuto řadu útoků tvoří pokračování v témže trestném činu, opakování trestných činů téhož druhu, či zda pro tyto činy byl již pachatel uznán vinným nebo odsouzen.

Podle výpisu z rejstříku trestů byl obžalovaný v roce 1949 odsouzen pro trestný čin krádeže k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. V roce 1952 byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. V roce 1954 byl odsouzen opět pro trestný čin podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a) tr. zák. a rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti týdnů; v roce 1955 byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 249 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.

Z toho je patrno, že obžalovaný spáchal řadu majetkových trestných činů, takže lze o něm říci, že tyto trestné činy páchal soustavně.

Podle charakteristiky obžalovaného propadl týž pití alkoholu a jelikož jeho výdělky nestačily krýt jeho spotřebu od roku 1949, počal se dopouštět krádeží a podvodů. Od 10. října 1956 nepracoval a živil se jen příležitostným vykládáním vagonů nebo rovněž jen příležitostně v zemědělství.

Tato charakteristika obžalovaného svědčí jednak o tom, že páchá majetkové delikty soustavně, jednak o tom, že pácháním těchto trestných činů si hleděl aspoň na čas získat zdroj příjmů.

Při tom je nerozhodné, zda se obžalovaný dopouštěl jen téhož trestného činu nebo různých majetkových trestných činů, tedy činů téhož druhu (viz č. 89/56 sb. rozh. tr.).

Jelikož krajský soud neuznal obžalovaného vinným též, že spáchal trestný čin krádeže výdělečně, porušil tím zákon v ustanovení § 247 odst. 2 písm. a) tr. zák.