Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 1957, sp. zn. 11 To 104/57

Lidový soud v Kladně v neveřejném zasedání zamítl usnesením návrh obviněného na povolení obnovy trestního řízení pravomocně skončeného rozsudkem lidového soudu v Kladně z 23. 12. 1953 ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Praze z 3. 3. 1954, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin vraždy podle § 216 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k trestná odnětí svobody na patnáct let a ke ztrát čestných práv občanských, při čemž ztráta občanských práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zák. (ve znění před novelou) byla stanovena na deset let. Lidový soud svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že všechny okolnosti, které navrhovatel v návrhu na povolení obnovy řízení uplatňuje, byly soudu jak prvé, tak i druhé stolice známy a dodal, že tedy nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo trestu navrhovatele a ani zde nebyly jiné důvody obnovy, pročež byl návrh na její povolení podle § 304 odst. 3 tr. ř. zamítnut.

Krajský soud ke stížnosti obviněného zrušil usnesení lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Soud první stolice jednal a rozhodl o návrhu na povolení obnovy řízení v neveřejném zasedání, čímž porušil zákon v ustanovení § 304 odst. 2 tr. ř., jímž se má zajistit netoliko náležité osvětlení věci, ale i právo obhajoby obviněného.

Závadný postup prvního soudu tkví v tom, že si nesprávně vyložil ustanovení § 304 odst. 3 tr. ř. (které také v napadeném usnesení cituje), zejména potud, pokud je v něm uvedeno, že návrh na povolení obnovy může soud zamítnout též v neveřejném zasedání, jestliže (kromě případu, že byl podán neoprávněnou osobou) směřuje jen proti rozhodnutí (jeho části), u něhož obnova není přípustná, nebo že je vyloučena (§§ 300 a 301). První soud zde nesprávně směšuje případy, kdy návrh na povolení obnovy nebyl shledán důvodným a kdy návrh směřuje proti rozhodnutí, ohledně něhož obnova není přípustná nebo kdy je vyloučena. Rozhodnutí, ohledně něhož je nepřípustná, je každé rozhodnutí, pokud nejde o pravomocný rozsudek nebo o pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání (§ 300 odst. 1 tr. ř. a contr.). Případy pak, kdy je obnova vyloučena, jsou zejména případy uvedené v § 30é odst. 3 a v § 301 odst. 3 tr. ř., t. j. obnova v neprospěch obviněného, jestliže trestnost skutku zanikla promlčením trestního stíhání, jestliže dále na skutek se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo, a jestliže obviněný zemřel. Obnova je též vyloučena, jestliže návrh na povolení obnovy směřující proti výroku o nároku poškozeného na náhradu škody nebyl podán do pěti let po právní moci odsuzujícího rozsudku (§ 300 odst. 4 tr. ř.). Jen v případech, kdy je obnova nepřípustná nebo vyloučena (kromě dalšího případu, že byl podán neoprávněnou osobou) může soud návrh na povolení obnovy trestního řízení zamítnout v neveřejném zasedání (§ 304 odst. 3 tr. ř.).

V konkretním případě však nejde o návrh na povolení obnovy směřující proti rozhodnutí, ohledně něhož není obnova přípustná nebo o případ, kdy je obnova vyloučena, nýbrž o přípustný návrh na povolení obnovy, u něhož je třeba posoudit, zda jsou dány podmínky uvedené v ustanovení § 300 odst. 2 tr. ř., t. j. skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly – jak uvádí návrh obviněného – odůvodnit jiné (příznivější) rozhodnutí o vině nebo trestu. O důvodnosti nebo nedůvodnosti návrhu na povolení obnovy v tomto směru může soud rozhodnout toliko po projednání věci ve veřejném zasedání.

Protože lidový soud v daném případě nesprávně rozhodl o návrhu na povolení obnovy v neveřejném zasedání, ačkoliv měl o něm jednat ve veřejném zasedání, bylo nutno napadené usnesení zrušit. Na prvním soudu bude, aby o uvedeném návrhu znovu jednal a rozhodl ve veřejném zasedání, které bude muset podle § 249 tr. ř. náležitě připravit.