Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 1956, sp. zn. 1 Tz 363/56

Obviněný byl pravomocným rozsudkem lidového soudu v Žatci z 15. července 1953 uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 tr. zák., který spáchal tím, že v r. 1952 až do července 1953 se vyhýbal plnění své zákonné vyživovací povinnosti k svému nezletilému dítěti. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let a uloženo mu, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozenému dítěti škodu. Po vyhlášení tohoto rozsudku neplnil obviněný dále v době od srpna 1953 do října 1955 svou povinnost vyživovat a zaopatřovat své nezletilé dítě. Byl proto pravomocným rozsudkem lidového soudu v Lounech z 3. ledna 1956 uznán opět vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců a povolen mu podmíněný odklad výkonu trestu na dobu dvou roků a uložena mu povinnost podle svých sil nahradit škodu trestným činem způsobenou. Okresní prokurátor v Žatci učinil na to návrh, aby lidový soud tamtéž ve věci prvního odsouzení obviněného vyslovil, že se obviněný ve zkušební době dvou let stanovené v rozsudku lidového soudu v Žatci z 15. července 1953 důsledkem nového odsouzení neosvědčil.

Lidový soud v Žatci usnesením z 10. července 1956 rozhodl, že se zkušební době stanovená odsouzenému rozsudkem lidového soudu v Žatci z 15. července 1953 prodlužuje až do skončení zkušební doby stanovené odsouzenému rozsudkem lidového soudu v Lounech z 3. ledna 1956, t. j. do dne 3 ledna 1958, při čemž lidový soud uvedl, že tehdy bude teprve definitivně rozhodnuto, zda se odsouzený osvědčil.

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl stížnost okresního prokurátora jako opožděnou.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že prodloužení zkušební doby nemá opory v zákoně, že soud mohl zkoumat pouze to, zda obviněný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka, a pak rozhodnout, zda se obviněný osvědčil nebo zda se trest vykoná.

Odůvodnění:

Předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že prodloužení zkušební doby nemá opory v zákoně, že soud mohl zkoumat pouze to, zda obviněný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka, a pak rozhodnout, zda se obviněný osvědčil nebo zda se trest vykoná.

Stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Prodloužení zkušební doby je možné jen u mladistvého podle § 61 odst. 2 tr. zák., kdežto jinak ustanovení o podmíněném odsouzení, t. j. §§ 24 až 28 tr. zák. neposkytují podkladu pro prodloužení zkušební doby. Rozhodnutím lidového soudu, který k návrhu okresního prokurátora nerozhodl, zda se obviněný ve zkušební době dvou roků stanovené rozsudkem lidového soudu v Žatci z 15. července 1953 osvědčil nebo zda se na něm trest vykoná, zejména snad proto, že v této zkušební době byl znova odsouzen, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. z r. 1950, protože nerozhodl spravedlivě.