Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 1957, sp. zn. 5 Co 48/57

Lidový soud v Děčíně povolil podle smíru sjednaného účastníky u lidového soudu civilního v Praze exekuci na plat dlužníkův.

Krajský soud ke stížnosti dlužníka změnil uvedené usnesení lidového soudu tak, že návrh na povolení exekuce zamítl.

Odůvodnění:

Podle § 428 odst. 2 písm. d) o. s. ř. je exekučním titulem vykonatelný soudní smír. Z ustanovení § 165 o. s. ř., které praví, že soudní smír, který soud schválil, má účinky pravomocného rozsudku, nutno dovodit, že vykonatelným je jen soudní smír, který soud podle § 76 o. s. ř. schválil.

O schválení soudního smíru rozhoduje podle §§ 75, 76 o. s. ř. soud usnesením, proti němuž není podle § 192 písm. e) o. s. ř. přípustná stížnost. O vyhlášení a doručování tohoto usnesení platí ustanovení § 167 o. s. ř., podle něhož je usnesení třeba (odst. 1) přítomným účastníkům vyhlásit a doručit účastníkům v případě, že mají proti němu opravný prostředek anebo právo vést podle něho exekuci (odst. 2). Jde o ustanovení zákona, jehož porušení má za následek, že usnesení soudu o schválení smíru, které spolu se soudním smírem tvoří exekuční titul [§§ 165, 428 písm. d) o. s. ř.], nemůže být vykonáno soudní exekucí, pokud nebylo doručeno.

Ze spisu lidového soudu civ. v Praze, v němž smír byl sjednán, zjišťuje krajský soud, že při ústním jednání dne 30. dubna 1954 došlo mezi dlužníkem a vymáhajícím věřitelem k uzavření smíru a že usnesení o schválení smíru bylo přítomným účastníkům vyhlášeno, že jim však nebylo doručeno. I když ze znění § 428 odst. 2 písm. d) o. s. ř. se dá dovodit, že soudní smír je exekučním titulem i v tom případě, neobsahuje-li „doložku pod exekucí“, není soudní smír sloužící za podklad povolení exekuce v souzené věci vykonatelný, neboť účastníkům nebylo doručeno usnesení o jeho schválení.

Nemůže být proto podle tohoto smíru exekuce povolena a bylo proto usnesení lidového soudu změněno a návrh na povolení exekuce zamítnut.