Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 1957, sp. zn. Cz 88/57

Nájemce obývá byt o 2 pokojích a kuchyní s přísl. v domě, jehož vlastnicí je pronajimatelka. Ta podala návrh na přivolení k výpovědi pro neplacení nájemného.

Lidový soud civ. v Praze vyhověl návrhu a uložil nájemci, aby nahradil pronajimatelce náklady řízení v částce 520 Kčs.

Krajský soud v Praze vyhověl odvolání, kterým nájemce napadl rozsudek lidového soudu v plném rozsahu a změnil napadený rozsudek tak, že nedal přivolení k výpovědi a že uložil pronajimatelce, aby zaplatila náklady odvolacího řízení v částce 200 Kčs. O nákladech řízení v první stolici se nezmínil ani ve výroku, ani v odůvodnění.

Oba soudy vycházely ze zjištění, že předpoklady výpovědního důvodu podle § 2 odst. 1 písm. d) nař. č. 179/1950 Sb. jsou splněny. Lišily se však v názoru na použití práva daného soudu v druhé části zmíněného zákonného ustanovení. Lidový soud měl za to, že nejsou dány důvody k odepření souhlasu k výpovědi, krajský soud naproti tomu došel k přesvědčení, že je na místě odepřít přivolení k výpovědi vzhledem k tomu, že návrh na přivolení k výpovědi byl podán pro neplacení nájemného po prvé, a dále s přihlédnutím k zvláštní sociální povaze dané věci a k tomu, že nájemce podle souhlasného údaje účastníků zaplatil nájemné dříve, než došlo k vydání odvolacího rozsudku.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu v Praze ve výroku o nákladech řízení byl porušen zákon.

Odůvodnění:

Krajský soud porušil zákon ve výroku o nákladech řízení odvolacího. Nájemce měl sice plný procesní úspěch; to však neznamená, že by bylo nutno na náklady řízení aplikovat jedině § 129 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud odepřel přivolení k výpovědi nikoli proto, že by návrh pronajimatelky byl neodůvodněný, naopak vycházel z toho, že podmínky uplatněného výpovědního důvodu jsou splněny, nýbrž proto, že použil svého práva daného mu v ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) druhá věta nař. č. 179/1950 Sb. To může být zajisté důvod hodný zvláštního zřetele a bylo proto uvažovat ohledně nákladů odvolacího řízení o použití ustanovení § 130 o. s. ř.

Protože krajský soud nepřihlédl k těmto skutečnostem a přiznal nájemci náklady odvolacího řízení, porušil zákon v ustanovení §§ 129, 130 o. s. ř.

Stížnost generálního prokurátora právem též vytýká, že krajský soud svým rozhodnutím, resp. tím, že nerozhodl o nákladech řízení v prvé stolici porušil zákon. Nehledě k tomu, že nájemce napadl rozsudek lidového soudu výslovně v plném rozsahu, plyne již z ustanovení § 187 odst. 2 věta prvá o. s. ř., že soud druhé stolice je v každém případě, když mění rozsudek soudu stolice prvé, povinen rozhodnout též o nákladech řízení v prvé stolici. Tím, že krajský soud zcela opominul rozhodnout o nákladech před soudem prvé stolice, porušil zákon v ustanovení § 187 odst. 2 věta prvá o. s. ř.