Rozhodnutí Krajského soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 1957, sp. zn. 5 Co 113/57

Lidový soud v Olomouci zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal jako příjemce zboží na Československém státu – Českoslov. stát. drahách zaplacení 788 Kčs s přísl. na náhradě škody utrpěné při přepravě zboží. Lidový soud zjistil, že zápis o škodě byl sepsán v den převzetí zboží 30. května 1956, že během 6 měsíční reklamační lhůty žalobce sice požadoval náhradu, nepředložil však ani na upozornění originál přepravního listu a došel proto k závěru, že podle § 96 odst. 1 železničního přepravního řádu (vl. nař. č. 37/1954 Sb.) nárok zanikl.

Krajský soudu nevyhověl odvolání žalobce a uvedený rozsudek lidového soudu potvrdil.

Odůvodnění:

Podle § 92 odst. 1 písm. b) vl. nař. č. 37/1954 Sb., jímž se vydává železniční přepravní řád, může podat reklamaci u dráhy při částečné ztrátě zboží příjemce, předloží-li nákladní list. Tato podmínka oprávnění podat reklamaci u dráhy je zdůrazněna v ustanovení § 95 odst. 1 ŽPŘ, podle něhož nutno k reklamaci připojit doklady, které ji odůvodňují. V odst. 9 příl. 1 k § 95 ŽPŘ, vydané ministrem dopravy podle zmocnění § 95 odst. 3 ŽPŘ, kde jsou citovány paragrafy 92, 95 ŽPŘ, se pak výslovně uvádí, že nákladní list se předkládá pouze v originále.

Je tedy podmínkou vzniku právních následků podání reklamace při částečné ztrátě zboží, podává-li jí příjemce, aby byl s reklamací předložen nákladní list v originále. Není-li splněna tato předepsaná náležitost, nedojde k právním následkům spojeným s provedením tohoto úkonu.

Podle § 96 odst. 3 písm. a) ŽPŘ lze reklamaci podat u dráhy jen do 6 měsíců a tato lhůta počíná při částečné ztrátě uplynutím dne výdeje zboží. Jinak nárok zaniká (§ 96 odst. 1 ŽPŘ). Podle nenapadeného zjištění lidového soudu byla zásilka vydána 30. května 1956. Končila tedy lhůta k podání reklamace 30. listopadu 1956. V této lhůtě však odvolatel nepředložil žalované dráze nákladní list.

Poněvadž ve lhůtě § 96 odst. 1 ŽPŘ nebyla u žalované dráhy podána reklamace se všemi předepsanými náležitostmi a tento nedostatek nebyl ani dodatečně napraven po obdržení přípisu dráhy z 23. října 1956, kterým tato, ač nebyla k tomu povinna, upozorňovala, že reklamace nemá předepsaných náležitostí, nárok žalobcův zanikl.

Ježto podle výslovného znění § 96 odst. 1 ŽPŘ šestiměsíční lhůta k podání reklamace je lhůtou propadnou, zanikl nárok žalobcův úplně uplynutím dne 30. listopadu 1956 a nelze jej u soudu vůbec uplatnit.

Názor odvolatelův, že nejde zde o preklusi, nýbrž o promlčení, není správný a proto také nemají právní význam jeho důvody, že k promlčení nedošlo, když žalovaná dráha se ve svém přípise z 23. října 1956 zabývala případem i po stránce věcné.