Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 1956, sp. zn. 7 Co 225/56

Lidový soud civilní v Ostravě vyhověl námitkám dlužníka proti exekuci na plat a prohlásil exekuci za nepřípustnou, když podle provedených důkazů dospěl k závěru, že dlužníku byla v řízení, z něhož vzešel exekuční titul, nezákonným způsobem odňata možnost jednat před soudem tím, že mu byl ustanoven procesním soudem opatrovník, ačkoli pro to nebylo zákonného podkladu; dlužník v té době vykonával základní vojenskou službu, takže nelze říci, že jeho pobyt byl neznámý.

Vymáhající věřitel vytýká opravným prostředkem, že dlužníku byl procesním soudem právem ustanoven opatrovník, poněvadž přes veškeré pokusy o vypátrání jeho pobytu se to nepodařilo, takže postup procesního soudu je v naprostém souladu se zákonem, t. j. ustanovením §§ 51, 52 o. s. ř. Rozhodující prý je, že pobyt dlužníka nebyl znám procesnímu soudu a žalobci a že veškeré pokusy o vypátrání zůstaly marné.

Krajský soud po přezkoumání věci došel k závěru, že stížnost vymáhajícího věřitele je důvodná a zrušil proto rozhodnutí lidového soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

Odůvodnění:

V daném případě jde o to, lze-li uplatnit námitkami proti exekuci okolnost, že žalovanému byla v řízení, z něhož vyšel exekuční titul, odňata možnost jednat před soudem tím, že mu byl ustanoven podle § 52 o. s. ř. opatrovník, ačkoliv zákonný předpoklad, neznámý pobyt žalovaného, nebyl dán. Lidový soud odpověděl na tuto otázku kladně, avšak tento jeho názor není v souladu se zákonem.

Usnesení soudu o doručení veřejnou vyhláškou podle § 51 o. s. ř. a o ustanovení opatrovníka podle § 52 o. s. ř. se týkají toliko vedení řízení, kterými není soud vázán, a proti nimž není přípustná proto ani stížnost. To plyne naprosto jasně ze znění ustanovení §§ 166 a 190 o. s. ř. Okolnost, že účastníku byl neprávem ustanoven opatrovník podle § 52 o. s. ř., může být uplatňována tedy jenom opravnými prostředky proti rozhodnutí ve věci samé a opravná stolice přihlédne ovšem k této vadě řízení jen potud, pokud mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 184 o. s. ř.). Pokud rozhodnutí ve věci samé nelze napadnout řádným opravným prostředkem ve věci samé, nabývá právní moci, i když rozhodnutí bylo doručeno opatrovníku ustanovenému podle § 52 o. s. ř., a to jak z toho, co bylo uvedeno, vyplývá i tehdy, když zákonný předpoklad pro ustanovení opatrovníka, t. j. neznámý pobyt účastníka, nebyl dán (§ 161 o. s. ř.).

Námitkami proti exekuci nelze, jak se všeobecně uznává, uplatňovat okolnosti, které účastník měl uplatnit už v původním řízení, z něhož vzešel exekuční titul, neboť v exekučním řízení nelze už přezkoumávat obsah pravomocného rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 10/1954 Sbírky rozhodnutí čs. soudů). Tím méně lze ovšem připustit, aby cestou námitek proti exekuci byly uplatňovány takové formální vady řízení, z něhož vzešel pravomocný exekuční titul, které mohou být uplatňovány jenom opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci samé, jak je tomu v daném případě. Dlužník nemůže tedy uplatnit v exekučním řízení ani hmotněprávní ani formálněprávní námitky, které měl uplatnit už v původním řízení a nemůže to, co měl uplatnit už v původním řízení, dohánět v řízení exekučním.

Je tedy nesprávný názor lidového soudu, že dlužník může uplatnit námitkami proti exekuci okolnost, že mu v původním řízení byl bez zákonného předpokladu ustanoven opatrovník podle § 52 o. s. ř., neboť tato námitka mohla být uplatněna v původním řízení v opravném prostředku proti rozhodnutí o věci samé, po př. za podmínek § 197 o. s. ř. návrhem na obnovu řízení (srov. důvodovou zprávu k §§ 197 – 199 o. s. ř.).