Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 1956, sp. zn. Cz 489/56

Žalobce – státní statek – se domáhal na žalovaném náhrady škody, kterou mu žalovaný jako vedoucí jeho farmy způsobil tím, že odcizil různé zemědělské plodiny a poškodil hospodářské nářadí, čímž vznikla škoda 2684 Kčs.

Lidový soud v Příbrami po provedeném řízení došel k závěru, že rozkrádáním plodin a poškozením nářadí vznikla žalobci škoda toliko ve výši 961 Kčs. Vyhověl proto žalobě pouze do této výšky a jinak žalobu zamítl.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným rozsudkem lidového soudu v Příbrami, pokud zamítl žalobu v částce domáhající se náhrady za odcizené zemědělské plodiny v částce vyšší než 961 Kčs, byl porušen zákon.

Odůvodnění:

Lidový soud přiznal žalobci za odcizené zemědělské plodiny jako náhradu částku vyplývající z výkupních cen zemědělských výrobků příslušného druhu. To však nebylo správné. Podle ustanovení § 354 obč. zák. nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav, tedy v prvé řadě in natura a teprve není-li to možné v penězích, ovšem i zde v takové míře, aby příslušná peněžitá částka umožnila poškozenému opatřit si za ni věc, o niž byl poškozen. Je pak jasné, že za výkupní cenu by si žalobce nemohl opatřit náhradu za odcizené zemědělské plodiny, že tedy skutečně restituce může dosáhnout pouze vynaložením částky, za niž lze v hospodářském styku opatřit stejné množství téhož druhu a jakosti jako byly věci odcizené, tedy za částku, která odpovídá obecné ceně věci na trhu, t. j. za státní maloobchodní ceny v době vzniku škody.

Bylo by i protimyslné, kdyby měl být škůdce postihován občansko-právně různě podle toho, zda se činu, z něhož vznikla škoda, dopustil u výrobce nebo ve velkoobchodě, či v maloobchodě a pod. K tomu není důvodu a ani občanský zákoník nedává k tomu podklad.