Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 1958, sp. zn. 22 Co 746/57

Lidový soud civilní v Praze zamítl návrh navrhovatele, vlastníka rodinného domku, který žádal o přivolení k výpovědi z bytu odpůrkyně z toho důvodu, že bytu potřebuje pro svou ovdovělou dceru.

Krajský soud rozhodnutí soudu první stolice potvrdil.

Odůvodnění:

Ani doplnění řízení, jež provedl odvolací soud ve směru návrhů odvolacích (§ 184 o. s. ř.) nezměnilo skutkový stav, z něhož vycházel soud první stolice. Proto odvolací soud podle § 185 odst. 2 o. s. ř. se na tato zjištění odvolává a na podkladě plánku v odvolacím řízení předloženého a výpovědi svědků J. K. a Š. J. vychází z tohoto zjištěného stavu.

Navrhovatel obývá ve svém rodinném domku v Praze spolu s manželkou a ovdovělou bezdětnou dcerou Š. J. bytovou jednotku o kuchyni, dvou pokojích, koupelně a komůrce, zatím co v další bytové jednotce o jednotlivé místnosti rozměru 3,37 X 5 m bydlí 72letí manželé Š. a v bytové jednotce o jedné místnosti ve výměře 3,1 X 4 m s přilehlou předsíňkou o rozměrech 1,70 X 4 m bydlí 74letá odpůrkyně, trpící arteriosklerosou. Odpůrkyně nemá možnost ubytování u svých dětí – i když by proti tomu zásadní námitky nebyly – z důvodu, že jde vesměs o rodiny s dětmi v jednopokojových bytech. Ovdovělá dcera navrhovatele má uskladněn nábytek na různých místech a menší pokoj u koupelny v bytové jednotce navrhovatele slouží prakticky k uskladnění nábytku.

Za tohoto zjištěného stavu shledal odvolací soud právní závěry soudu prvé stolice správnými. Je sice přisvědčit odvolateli, že dosah ustanovení § 1 písm. f) nař. min. sprav. č. 179/1950 Sb. nelze omezovat na ženaté a provdané děti a vylučovat tak děti ovdovělé nebo rozvedené. Na rozvedené a ovdovělé děti dopadá však použitelnost cit. ustanovení jedině tehdy, když po rozvodu manželství nebo po zániku manželství smrtí jednoho z manželů, trvá rodina, tj. tehdy, když z tohoto smrtí, nebo rozvodem zaniklého manželství se narodilo dítě, jež bydlí spolu se zbývajícím členem zaniklého manželského svazku.

Vzhledem k zjištěnému stavu ztotožnil se odvolací soud i s dalším závěrem soudu prvé stolice, že přivolení k výpovědi i v případě, že by další předpoklady § 1 písm. f) cit. nař. splněny byly, je v daném případě vyloučeno již proto, e při porovnání poměrů navrhovatele a jeho dcery a odpůrkyně převažuje zájem odpůrkyně, aby její nájemní poměr byl zachován.

Spravedlivé rozhodnutí věci vyžadovalo totiž posoudit ji i z hlediska obecných zásad, na nichž je ochrana nájemců vybudována. Podle těch má být otázka trvání nebo zániku chráněného nájmu vyřešena tak, aby řešení odpovídalo výsledku úvahy o tom, zda převažuje oprávněný zájem vypovídajícího účastníka na ukončení nájemního poměru, či oprávněný zájem vypovídaného za jeho zachování. Vedoucím hlediskem při této úvaze musí být zřetel na obecný zájem, při čemž nutno současně posuzovat věc z třídního hlediska, neboť toto hledisko může být rozhodným právě pro posouzení otázky, zda tu převažuje zájem na ukončení či na zachování nájemního poměru z hlediska zájmu obecného, tj. z hlediska zájmů naší společnosti, z hlediska politických cílů dělnické třídy a tím i z hlediska zájmu pracujícího lidu jako celku.

Z tohoto hlediska posuzována není bez významu otázka důvodnosti odporu vypovídané proti ukončení nájemního poměru. Odpůrkyně, která pracovala po celý život jako dělnice a dnes je odkázána na starobní důchod, obývá po řadu let jedinou místnost v domku navrhovatele o výměře 12,4 m2; je nemocná a je jí 73 let. Po 60 letech vyplněných prací má právo na zásloužený odpočinek. Z této situace není obecný zájem na tom, aby byla vystěhována z bytu, zejména také když odpůrce sám obývá byt, který svým úhrnem podlahové plochy obytných místností přesahuje výměru stanovenou v § 69 zák. č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, tedy je zcela postačující pro ubytování jeho a jeho dcery, nadto zaměstnané na Kladně. Zájem na umístění nábytku nemůže vytvořit potřebu ubytování, jež je jak pro navrhovatele a jeho manželku, tak i jeho dceru dosavadní ubytovací možností plně zajištěna.