Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31.05.1989, sp. zn. 3 Cz 14/89, ECLI:CZ:NS:1989:3.CZ.14.1989.1

Byla-li v občanském soudním řízení podána žaloba o určení, že dědici nebyla spoludědicem dána plná moc k uzavření dohody dědiců, soud tu řízení zastaví ( § 104 odst. 1 o. s. ř.) pro nedostatek pravomoci k projednání věci tohoto druhu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 31. 5. 1989, 3 Cz 14/89)

Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že neudělila žalovanému plnou moc „k jednání o vypořádání dědictví u státního notářství v Břeclavi po zemřelém J. S. na 30. 11. 1967 se ve věci sp. zn. D 1223/67“. Uvedla, že se dodatečně v roce 1984 dozvěděla, že v řízení byla schválena dohoda ostatních dědiců, podle které se stal podílovým spoluvlastníkem rodinného domku čp. 25 v M. také P. S., s čímž by nikdy nesouhlasila. Žalovanému tedy nebyla dána plná moc, která by jej opravňovala uzavřít jejím jménem uvedenou dědickou dohodu.

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem této žalobě vyhověl. Žalobkyni osvobodil od soudních poplatků a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem i ve vztahu ke státu. Dospěl k závěru, že pravost podpisu na plné moci založené ve spise státního notářství v Břeclavi sp. zn. D 1223/67 je nerozhodná, jestliže není datována a postrádá údaj o místě, kde měla být udělena; žalobkyni uvěřil, že plnou moc neudělila. Tyto okolnosti spolu s výpovědí žalovaného o tom, že navrhovatelkou ani nebyl informován o její vůli v řízení o dědictví po otci účastníků, vedly soud prvního stupně k závěru, že plná moc nebyla žalovanému platně udělena.

Nejvyšší soud České republiky rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČR, tak, že uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 103 o. s. ř. je soud povinen kdykoli za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Jednou z podmínek řízení je pravomoc soudu věc projednávat a rozhodovat o ní. Nedostatek pravomoci nelze odstranit, a proto soud musí řízení o věci, která nepatří do jeho pravomoci, zastavit podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř.

V občanském soudním řízením soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a družstevních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány ( § 7 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovením § 2 odst. 1 notářského řádu 1) je z pravomoci soudů zásadně vyloučeno řízení o dědictví, byť jde o věc vyplývající z občanskoprávních vztahů; pravomoc soudů je zde zachována pouze pro rozhodování o sporných skutečnostech ve smyslu ustanovení § 18 not. ř. Posouzení ostatních otázek včetně podmínek, za kterých může řízení o dědictví probíhat, je ve výlučné pravomoci státního notářství.

Není-li stanovena v notářském řádu odchylná úprava, použije se na řízení před státním notářstvím ustanovení občanského soudního řádu, jestliže to nevylučuje povaha věci ( § 25 not. ř.). Při nedostatku zvláštní úpravy tedy pravomoc státního notářství zkoumat podmínky řízení o dědictví vyplývá z ustanovení § 103 a násl. o. s. ř.

V řízení, v němž vystupuje někdo za účastníka jako jeho zvolený zástupce ( § 24 o. s. ř., § 25 not. ř.), je procesní podmínkou průkaz plné moci. Posoudit, zda tato procesní podmínka byla splněna, náleží v řízení o dědictví do výlučné pravomoci státního notářství a soud proto nebyl oprávněn z tohoto hlediska tuto otázku posuzovat a věcně o ní rozhodnout.

Pokud se tedy žalobkyně obrátila na soud s návrhem, aby určil, že žalovanému neudělila pro řízení o dědictví plnou moc, měl soud postupovat podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení o této žalobě zastavit.

Soud prvního stupně proto svým postupem v řízení a svým rozhodnutím porušil zákon v ustanoveních § 25 not. ř. a § 7 i § 103 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení § 31 odst. 1 o. z.

Poznámky pod čarou:

1) zákona č. 95/1963 Sb. (jehož úplné znění se změnami a doplňky bylo uveřejněno pod č. 72/1983 Sb.)