Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 06.01.2021, sp. zn. 7 Td 61/2020, ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.61.2020.1

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného P. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 11/2020, o příslušnosti soudu, rozhodl, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem a podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem neodnímá.

I.
Dosavadní průběh řízení

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal dne 16. 11. 2020 obžalobu na obviněného P. H. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obviněný dopustit celkem 34 dílčími útoky, popsanými konkrétně v obžalobě, přičemž jejich podstatou bylo, že se měl v období nejméně od 5. 4. 2016 do 25. 2. 2019 na různých místech České republiky s cílem se neoprávněně obohatit nepravdivě vydávat za zástupce různých společností poskytujících finanční služby, zástupce advokátní kanceláře nebo zástupce vymahatelské společnosti, kterými nikdy nebyl a poškozeným falešně slibovat zhodnocení finančních prostředků různými investicemi, případně vymožení v minulosti investovaných finančních prostředků, ačkoli věděl, že nic z toho nezajistí a vylákané peníze nepoužije na sjednaný účel, ale pro svoji potřebu. Takto měl od poškozených vylákat částku celkem 8 224 794 Kč, kterou mu poškození předali v části v hotovosti nebo finanční prostředky převáděli na jím určené bankovní účty, a pokusit se vylákat další částku 980 000 Kč.

II.
Předložení věci

2. Usnesením ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 49 T 11/2020, předložil Krajský soud v Ústí nad Labem podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu, když mimo jiné poukázal na novelu trestního zákoníku, provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., a konstatoval, že celková výše škody způsobená obviněným nepřesahuje 10 000 000 Kč, a je tedy namístě přezkoumat i věcnou nepříslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem s ohledem na právní posouzení jednání obviněného jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, což zakládá, s ohledem na výši jimi způsobené škody, věcnou příslušnost okresního soudu.

III.
Důvodnost předložení věci

3. Pokud Krajský soud v Ústí nad Labem s odkazem na zákon č. 333/2020 Sb., který novelizoval vedle dalších i trestní zákoník, dal na zvážení přezkoumání také jeho věcné příslušnosti, neboť obviněným způsobená škoda nepřesahuje částku 10 000 000 Kč, což zakládá právní kvalifikaci celého deliktu jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí, že takový názor není možné akceptovat. Posouzení věcné příslušnosti k vedení řízení zahájených před 1. 10. 2020, tzn. přede dnem účinnosti zákona č. 333/2020 Sb. (o takový případ se v projednávané věci jedná), jednoznačně stanoví tato norma v přechodném ustanovení v čl. II, podle kterého v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije § 138 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Přestože tedy skutečně do 30. 9. 2020 byla stanovena hranice škody velkého rozsahu ve výši 5 000 000 Kč a od 1. 10. 2020 je ve výši 10 000 000 Kč (viz příslušná znění § 138 tr. zákoníku), což znamená (například) pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku určitý posun ve výčtu konkrétních jednání, které je možné pod toto ustanovení podřadit, na což dále s ohledem na trestní sazbu a na znění § 17 odst. 1 věta první tr. ř. navazuje i změna ve věcné příslušnosti soudů, které tyto případy budou projednávat, věcí, v nichž již bylo řízení (tzn. trestní řízení) zahájeno, se popsaná změna nedotkne. Krajský soud v Ústí nad Labem je tedy nejen místně (z důvodů v rozhodnutí podrobně rozvedených), ale i věcně příslušný k projednání věci obviněného.

4. Poté, co věcná a místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem k projednání věci obviněného byla postavena najisto, se Nejvyšší soud zabýval i dalšími argumenty Krajského soudu v Ústí nad Labem obsaženými v usnesení, jímž mu byla věc předložena, a dospěl k závěru, že ve věci nejsou dány ani důvody pro její odnětí příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem postupem podle § 25 tr. ř.