Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.08.2000, sp. zn. 7 To 115/2000

Vrchní soud v Praze zrušil ke stížnosti obviněného M. K. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2000 sp. zn. 6 T 48/2000, a to ve výroku, kterým byl obviněný ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. Stížnost obviněného M. K. proti usnesení, kterým byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta s tím, že jsou u něho dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., zamítl.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2000 sp. zn. 6 T 48/2000 bylo rozhodnuto tak, že jednak podle § 192 tr. ř. byl obviněný M. K. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a jednak byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta s tím, že jsou u něho dány důvody vazby podle ustanovení § 67 odst. 1 písm, a), b), c) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal bezprostředně po jeho vyhlášení obviněný M. K. stížnost, kterou ani dodatečně blíže nezdůvodnil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost obou výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl potom k následujícím závěrům:

Předně nadbytečným shledal výrok napadeného usnesení, kterým bylo podle § 192 tr. ř. rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě. Výsledkem předběžného projednání obžaloby bylo totiž rozhodnutí senátu krajského soudu o nařízení hlavního líčení v termínu od 11. do 15. 9. 2000, a nikoliv rozhodnutí § 188 odst. 1, popř. odst. 2 tr. ř., s nímž výhradně je rozhodnutí o dalším trvání vazby podle § 192 tr. ř. obligatorně spojeno. Pouze v případě rozhodnutí podle § 188 odst. 1, popř. odst. 2 tr. ř. totiž dochází k zásadní změně procesního postavení obviněného. Naproti tomu, jestliže je výsledkem předběžného projednání obžaloby nařízení hlavního líčení, nedochází k takové změně procesního postavení obviněného, aby to vedlo k potřebě rozhodovat o jeho vazbě podle § 192 tr. ř.

Naopak nezjistil vrchní soud pochybení u výroku napadeného usnesení, kterým byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že u něho jsou dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř.

Nad rámec zde jinak věcně správné a přiléhavé argumentace vrchní soud pouze dodává, že důvodnost obavy, že obviněný M. K. uprchne nebo se bude skrývat se záměrem vyhnout se trestnímu stíhání nebo trestu (viz § 67 odst. 1 písm. a/ tr. ř.), vyplývá také z nevhodně strukturované osobnosti jmenovaného. Jeho osobnost charakterizuje znalec z odvětví psychologie jako psychopatickou, nevyrovnanou s rysy impulsivity, asocialitity, egocentričnosti a nezdrženlivosti a v souvislosti s dřívějším nerespektováním podmínek, za kterých nebylo realizováno zajištění jeho osoby výkonem vazby, se vrchní soud plně ztotožnil se stanoviskem krajského soudu o důvodnosti vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ohledně důvodnosti.vazby podle § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. odkazuje vrchní soud zcela na argumentaci napadeného usnesení, s níž se ztotožňuje.

Ze všech shora rozvedených důvodů Vrchní soud v Praze podle § 149 odst. 1, 3 tr. ř. zrušil nadbytečný výrok napadeného usnesení podle § 192 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě a dále podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl zcela nedůvodnou stížnost obviněného proti usnesení, kterým byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu.