Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 06.08.1998, sp. zn. 6 To 415/98

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl stížnost odsouzeného A. Š. proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 7. 1998 sp. zn. PP 125/96.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 2. 7. 1998 sp. zn. PP 125/96 rozhodl Okresní soud v Chomutově podle § 64 odst. 1 tr. zák., že odsouzený A. Š. vykoná zbytek trestu z uloženého trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 9. 1995 pod sp. zn. 2 T 94/94, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 5. 1996 pod sp. zn. PP 125/96.

Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že odsouzený A. Š. byl výše uvedeným usnesením podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody dne 6. 5. 1996 a byla mu stanovena zkušební doba v trvání osmnácti měsíců a plynula do 6. 11. 1997. Dne 7. 8. 1997 byl A. Š. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 194/97 pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák., jehož se dopustil jednáním od 1. 6. 1996 do 11. 3. 1997. Tedy v průběhu zkušební doby podmíněného propuštění se dopustil úmyslně trestné činnosti. Vzhledem k tomuto zjištění (trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 10. 1997) lze dovodit, že odsouzený nežil ve zkušební době řádným životem, a proto soud prvního stupně rozhodl, že odsouzený vykoná zbytek trestu, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený A. Š. v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil tím, že mu měl být snížen trest, neboť byl odsouzen i pro trestný čin podle § 156, odst. 3 tr. zák., který již není trestný.

Krajský soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná. V řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení, nebylo zjištěno pochybení, okresní soud je provedl v souladu s platnými procesními předpisy. Jednal sice v nepřítomnosti odsouzeného, ale za splnění všech zákonných podmínek.

Správným bylo shledáno také samo usnesení, neboť okresní soud důvodně dospěl na základě -zjištění, že podmíněně propuštěný se ve zkušební době dopustil úmyslné trestné činnosti, k závěru, že nežil řádným životem ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák. Rozhodnutí, že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem v Šumperku, bylo proto učiněno v souladu se zákonem.

Pokud se týká námitky odsouzeného uvedené ve stížnosti, je třeba uvést, že o případném zkrácení úhrnného trestu podle přechodných ustanovení k zákonu č. 253/1997 Sb. nemůže rozhodnout ani Okresní soud v Chomutově, ani Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci řízení o tom, zda se vykoná zbytek trestu, z jehož výkonu byl odsouzený podmíněné propuštěn. Takové rozhodnutí může učinit Okresní soud v Šumperku, který rozsudek, jímž byl trest uložen, vydal. Proto je nutno, aby odsouzený tuto námitku uplatnil u Okresního soudu v Šumperku, který jediný může o zkrácení trestu, budou-li splněny podmínky, rozhodnout.
Těmito důvody byl krajský soud veden, když stížnost odsouzeného A. Š. jako nedůvodnou zamítl.

Poznámky pod čarou:
*) V některých případech, kdy by v úvahu připadající zkrácení trestu bylo natolik významné, že by zpochybňovalo důvodnost rozhodnutí o vykonání zbytku trestu u podmíněně propuštěného, bude nezbytné, aby soud, který má takto rozhodnout, inicioval u příslušného soudu zkrácení trestu.