Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.06.1999, sp. zn. 14 Co 547/99, ECLI:CZ:KSPL:1999:14.CO.547.99.1

Napadeným usnesením Okresní soud v Plzni – městě vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Plzni jako soudu příslušnému. Své rozhodnutí odůvodnil ustanovením § 104a odst. 1 o. s. ř., neboť podle § 9 odst. 3 písm. a), bodu aa) o. s. ř. je věcně příslušný k projednání věci v prvním stupni krajský soud, když jde o spor mezi dvěma obchodními společnostmi a důvodem sporu je půjčka vzniklá při jejich podnikatelské činnosti.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas odvolání. V něm namítal, že není splněna podmínka § 9 odst. 3 písm. a), bodu aa) o. s. ř. pro určení věcné příslušnosti krajského soudu, neboť by muselo jít o spor při podnikatelské činnosti účastníků a nikoliv jen o spor v souvislosti s podnikatelskou činností. V dané věci nejde o spor, ve kterém by šlo ze strany obou účastníků o práva a povinnosti vznikající při výkonu jejich podnikatelské činnosti, neboť podle výpisu z obchodního rejstříku ani jeden z účastníků nemá předmětem činnosti poskytování půjček. Navrhoval změnu napadeného usnesení tak, aby námitka věcné nepříslušnosti, vznesena odpůrcem, byla zamítnuta.

Krajský soud v Plzni přezkoumal napadené usnesení podle § 212 odst. 1 o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ve věci rozhodl, aniž musel nařizovat odvolací jednání, když odvolání směřovalo do usnesení okresního soudu (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

V posuzované věci je předmětem řízení nárok navrhovatele na zaplacení částky 368 000 Kč s příslušenstvím z titulu původně uzavřené půjčky mezi Š. E., s. r. o., jako věřitelem a společností P. 2000, s. r. o., jako dlužníkem, ve výši 19 000 000 Kč. K závazku následně na základě dohody s věřitelem ze dne 28. 1. 1994 přistoupil R., s. r. o. (žalovaný), a konečně posléze mezi věřitelem Š. E. P., s. r. o., a Š., koncern, a. s. (nyní Š., a. s. – žalobce), byla uzavřena dne 20. 7. 1994 smlouva o postoupení pohledávky ve výši 19 000 000 Kč. Účelem původní půjčky poskytnuté společnosti P. 2000, s. r. o., bylo krytí nákladů vzniklých v souvislosti s realizací kontraktu mezi firmou P 2000. s. r. o., a ruskou společností D.

Podle § 9 odst. 3 písm. a), bodu aa) o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku. Pro tyto účely mají banky postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku. Zcela nepochybně v daném případě jsou oba účastníci podnikateli ve smyslu citovaného ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), bodu aa) o. s. ř., obě společnosti jsou zapsány v obchodním rejstříku. Pokud jde o druhou podmínku určení věcné příslušnosti krajského soudu k rozhodování obchodních sporů podle citovaného ustanovení, je nutno přisvědčit námitce odvolatele, že nestačí, aby šlo o spor pouze v souvislosti s podnikatelskou činností, ale o spor, ve kterém jde u obou účastníků o práva a povinnosti vzniklé při výkonu podnikatelské činnosti. Pokud tedy povahou sporu je nárok z půjčky mezi obchodními společnostmi, byť poskytnuté k účelům podnikání, a předmětem činnosti dle výpisu z obchodního rejstříku ani jednoho z účastníků řízení není poskytování půjček, jde tak o spor pouze v souvislosti s podnikatelskou činností, na který však ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), bod aa) o. s. ř. nedopadá. K řízení v prvním stupni je proto příslušný okresní soud.