Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 02.09.1996, sp. zn. 3 To 595/96, ECLI:CZ:KSCB:1996:3.TO.595.1996.1

Právní věta:

Předchozí odsouzení či potrestání pachatele za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák., jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval, je nutno považovat za odsouzení či potrestání za takový čin ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák. o trestném činu krádeže.

Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
Krajský soud v Českých Budějovicích
Datum rozhodnutí: 02.09.1996
Spisová značka: 3 To 595/96
Číslo rozhodnutí: 22
Rok: 1997
Sešit: 3
Typ rozhodnutí: Usnesení
Heslo: Krádež
Předpisy: 140/1961 Sb. § 247 odst. 1 písm. e) 140/1961 Sb. § 234 odst. 1
Druh: Rozhodnutí ve věcech trestních
Sbírkový text rozhodnutí

Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl odvolání obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 7. 1996 sp. zn. 1 T 183/96.

Z odůvodnění:

Napadeným rozsudkem byl obžalovaný K. K. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně okresní soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou H. K. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění napadeného rozsudku se obžalovaný dopustil uvedených trestných činů tím, že dne 8. 2. 1996 kolem 12.30 hod. v Suchdole nad Lužnicí, v úmyslu zmocnit se vhodných věcí svévolně vnikl do bytu H. K. tak, že si odemkl vchodové dveře klíčem nalezeným v botníku na chodbě, načež byl v bytě přistižen poškozenou a později zajištěn přivolanou policejní hlídkou, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 5. 1992 sp. zn. 1 T 60/92 byl odsouzen mimo jiné i za pokus trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 a § 234 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, z jehož výkonu byl dne 18. 3. 1994 podmíněně propuštěn na zkušební dobu tří roků.

Proti citovanému rozsudku podal obžalovaný odvolání ihned po jeho vyhlášení, aniž je odůvodnil. K důvodům svého odvolání při veřejném zasedání uvedl, že odvolání směřuje do výroku o vině i o trestu. Uvedl dále, že poškozenou zná, šel k ní na návštěvu a ona prakticky svou výpověď u okresního soudu vzala zpět.

Krajský soud z podnětu odvolání přezkoumal ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku a přezkoumal také správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání však neshledal důvodným.

V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nebyly žádné vady zjištěny. Obžaloba byla podána pro skutek, který byl předmětem obvinění, a v rámci takto vymezeného skutku soud provedl dokazování. Byla respektována všechna ustanovení trestního řádu, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci a práva obžalovaného na obhajobu.

V hlavním líčení okresní soud provedl v souladu s trestním řádem všechny důkazy opatřené v přípravném řízení a přicházející v úvahu z povahy věci. Rozsah dokazování byl dostatečný pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a pro rozhodnutí ve věci, jak požaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Provedené důkazy okresní soud také náležitě hodnotil v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. a přihlédl přitom ke všem okolnostem případu jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu.

V odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud podrobně uvedl obsah jednotlivých důkazů, vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při jejich hodnocení. Uvedl také, které skutečnosti a na základě kterých důkazů vzal za prokázané, a vysvětlil rovněž své úvahy, kterými se řídil při podřazení skutkových zjištění pod konkrétní ustanovení trestního zákona. V tomto ohledu má rozsudek všechny náležitosti požadované ustanovením § 125 tr. ř. Jeho odůvodnění je dostatečně logické a přesvědčivé, jeho argumentaci proto není potřebné opakovat.

V zásadě lze říci, že důkazní situace nebyla nijak komplikovaná. Obžalovaný byl v bytě přistižen poškozenou a také zajištěn přivolanou policií. Poškozená při příchodu do bytu nalezla u obžalovaného cigarety, které chtěl odcizit. Nalezla také další cigarety v obývací stěně. Všechny tyto cigarety byly původně uloženy na jiném místě v uzavřené skříňce. Obžalovaný se již v přípravném řízení doznal k tomu, že do bytu vnikl proto, aby něco vzal. Přiznal také, že jeden kartón cigaret měl u sebe za oděvem a další připravil k odnesení a že do bytu vnikl za pomoci klíče nalezeného v botníku na chodbě domu. O skutkových zjištěních napadeného rozsudku tak není důvodu pochybovat.

Pochybení nebylo zjištěno, ani pokud jde o právní kvalifikaci žalovaného jednání. Obžalovaný vnikl do bytu poškozené bez jejího souhlasu, tedy neoprávněně, a překonal při tom překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí. V těchto skutečnostech byly důvodně shledány znaky trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Obžalovaný měl v úmyslu něco si z bytu odnést, část cigaret měl již u sebe a další si k odnesení připravil. Tyto věci neodejmul z dispozice majitelky zcela jen v důsledku toho, že byl poškozenou přistižen. Správně proto okresní soud v této části posoudil jeho jednání jako pokus trestného činu podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Zásadní otázkou, pokud jde o kvalifikaci žalovaného jednání, bylo jeho posouzení také podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Okresní soud naplnění tohoto znaku skutkové podstaty spatřoval v tom, že obžalovaný byl v minulosti odsouzen pro pokus trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 a § 234 odst. 1 tr. zák. a část nepodmíněného trestu vykonal. Přitom šlo o skutek, jímž obžalovaný směřoval k přisvojení si věci, které se chtěl zmocnit, nikoli jen k jejímu přechodnému neoprávněnému užívání. V činu, za který byl uvedeným způsobem potrestán, okresní soud správně spatřoval takový čin ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., aniž to však blíže odůvodnil. V tomto ohledu je nutno argumentaci napadeného rozsudku doplnit.

Objektem trestného činu loupeže podle § 234 tr. zák. je jednak osobní svoboda, jednak majetek. Jak trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák., tak trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. tedy chrání tentýž objekt, resp. dílem tentýž objekt. Trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák. je spáchán tehdy, jestliže pachatel proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, i když tomu tak nemusí být vždy, zpravidla násilí či pohrůžka násilí směřuje proti tomu, kdo má věc u sebe. Trestný čin krádeže je spáchán mimo jiné ve smyslu § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. tehdy, jestliže pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Oběma trestným činům je společné zmocnění se cizí věci ať již dokonané či nedokonané. V obecné rovině tedy lze říci, že trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák., pokud jím pachatel sleduje přisvojení věci, nikoli jen její přechodné užívání, postihuje mimo jiné stejné jednání, jaké je uvedeno v ustanovení § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., pouze s tím rozdílem, že vyžaduje důraznější prostředky. S ohledem na tyto podobnosti je nutno konstatovat, že okresní soud důvodně spatřoval v předchozím odsouzení a částečně vykonaném trestu za trestný čin podle § 234 odst. 1 tr. zák. potrestání za takový čin ve smyslu § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a jednání obžalovaného v této části posoudil také podle tohoto ustanovení.

Krajský soud poté přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu napadeného rozsudku. Ani v tomto ohledu pochybení neshledal. Trest ukládaný za dva trestné činy byl důvodně uložen jako úhrnný ve smyslu § 35 odst. 1 tr. zák. a byl vyměřen v rámci příslušné trestní sazby. Okresní soud přihlédl ke všem okolnostem, které jsou pro druh, výměru a způsob výkonu trestu rozhodné, jak jsou uvedeny v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., a v odůvodnění je také uvedl. Z hlediska nepodmíněnosti trestu důvodně přihlédl k dřívějšímu odsouzení a potrestání obžalovaného za závažný trestný čin a ke spáchání nyní projednávaného činu ve zkušební době podmíněného propuštění. Nepřihlédl však ani k polehčující okolnosti týkající se obžalovaného. Trest vyměřil jen mírně nad spodní hranicí zákonné sazby. K výkonu trestu byl obžalovaný zařazen v souladu s podmínkami § 39a odst. 2 písm. c) tr. ř. Uložený trest, a to ani v jeho nepodmíněnosti a způsobu výkonu, nelze považovat za nepřiměřeně přísný ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr. zák. Ani v tomto ohledu krajský soud neshledal důvody ke zrušení napadeného rozsudku.

Pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě škody, když poškozená se sice řádně a včas připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, tento nárok se však týká škody, která není součástí skutkových zjištění.

Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud odvolání obžalovaného jako nedůvodné zamítl.

Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies.Zjistit víceOK, rozumím