Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.12.1994, sp. zn. 5 Cao 308/94, ECLI:CZ:VSPH:1994:5.CAO.308.1994.1

Opravným prostředkem napadla navrhovatelka rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 9. 1994 ve věci invalidního důchodu. Krajský soud v Brně opravný prostředek navrhovatelky usnesením odmítl jako opožděný, protože zjistil, že uvedené důchodové rozhodnutí navrhovatelka převzala dne 22. 9. 1994 a opravný prostředek navrhovatelky byl České správě sociálního zabezpečení doručen 25. 10. 1994, když poště k přepravě byl předán dne 24. 10. 1994; z toho podle odůvodnění soudu prvního stupně vyplývalo, že opravný prostředek navrhovatelky nebyl podán v zákonné třicetidenní lhůtě.

V odvolání proti tomuto usnesení navrhovatelka uvedla, že opravný prostředek napsala dne 22. 10. 1994, tj. 30. den po obdržení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tento den byla sobota, mohla dát dopis na poštu až v pondělí 24. 10. 1994.

Vrchní soud v Praze svým usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Z  odůvodnění:

Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí opravného prostředku včetně řízení, jež mu předcházelo, a odvolání navrhovatelky shledal důvodným, neboť soud prvního stupně pochybil svým právním posouzením věci, když zjištěný skutkový stav nevzbuzuje pochybnosti.

Přezkumné soudní řízení ve věcech zákonných nároků vyplývajících z důchodového zabezpečení se zahajuje na základě opravného prostředku, který je třeba podat ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení u místně příslušného krajského soudu. Opravný prostředek je však podán včas i tehdy, byl-li podán v uvedené lhůtě u orgánu, který rozhodnutí vydal, tj. u České správy sociálního zabezpečení, jak se stalo v projednávaném případě (viz ustanovení § 250m odst. 2 o. s. ř.). Lhůta k podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu podle citovaného ustanovení je lhůtou procesní, tedy lhůtou stanovenou předpisem upravujícím soudní řízení, a proto se na ni vztahují s ohledem na ustanovení § 246c o. s. ř. (o přiměřeném použití první a třetí části občanského soudního řádu) mimo jiná ustanovení i ustanovení § 57 o. s. ř. o počítání běhu procesních lhůt. Proto je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek ( § 57 odst. 2 o. s. ř.), přičemž taková lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit ( § 57 odst. 3 o. s. ř.). Za takový orgán se považuje především pošta.

Z výše uvedené právní úpravy vyplývá při nesporném skutkovém stavu, že třicátým dnem lhůty k podání opravného prostředku proti rozhodnutí doručenému navrhovatelce dne 22. 9. 1994 byla sobota 22. 10. 1994, takže posledním dnem lhůty k podání opravného prostředku bylo v navrhovatelčině případě pondělí 24. 10. 1994. Vzhledem k tomu, že tu skutečnost, že navrhovatelka učinila podání na poště dne 24. 10. 1994, výslovně potvrdil i orgán důchodového zabezpečení ve svém vyjádření ze dne 1. 11. 1994, takže mezi účastníky není v této otázce sporu, byl opravný prostředek podán včas v zákonné lhůtě, přičemž datum, kdy uvedený správní orgán obdržel opravný prostředek, nemá z hlediska zachování lhůty právní význam.

Z uvedeného důvodu odvolací soud zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( § 221 o. s. ř.). V rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů odvolacího řízení ( § 224 odst. 3 o. s. ř.).