Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.12.1994, sp. zn. 5 Cao 287/94, ECLI:CZ:VSPH:1994:5.CAO.287.1994.1
| Právní věta: |
Podle ustanovení § 250s o.s.ř. nejsou v oblasti správního soudnictví (kam patří i přezkumné řízení ve věcech důchodových) přípustné jiné opravné prostředky než odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že nelze napadnout návrhem na obnovu řízení rozhodnutí ve věcech důchodových. 1) 1) Srov. i rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. |
Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
|
Vrchní soud v Praze |
| Datum rozhodnutí: | 23.12.1994 |
| Spisová značka: | 5 Cao 287/94 |
| Číslo rozhodnutí: | 22 |
| Rok: | 1996 |
| Sešit: | 6 |
| Typ rozhodnutí: | Usnesení |
| Heslo: | Rozhodnutí jiných orgánů, Soudnictví správní |
| Předpisy: | 99/1963 Sb. § 250s |
| Druh: | Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních |
|
Sbírkový text rozhodnutí
Navrhovatel se svým návrhem domáhal povolení obnovy pravomocně skončených přezkumných řízení ve věcech důchodového zabezpečení, vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 C 240/80 a 14 C 133/91, a zároveň se dožadoval v rámci obnoveného řízení přiznání invalidního důchodu (tzv. úrazového) a náhrady škody na důchodu. Krajský soud v Ostravě návrh usnesením zamítl s odůvodněním, že obnova řízení není v navržených věcech přípustná. V odvolání proti tomuto usnesení vyjádřil navrhovatel nesouhlas s usnesením soudu prvního stupně pro nesprávné zdůvodnění a nesprávné určení lhůty k promlčení v neprospěch navrhovatele. Vrchní soud v Praze usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že se účastníkům řízení nepřiznává náhrada nákladů řízení. Z odůvodnění: Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, jež mu předcházelo, avšak odvolání navrhovatele neshledal důvodným. Podle výslovného ustanovení § 250s občanského soudního řádu (viz jeho znění se změnami a doplňky vyhlášené pod č. 62/1996 Sb.) nejsou v oblasti správního soudnictví, kam patří i přezkumné řízení ve věcech důchodového zabezpečení, přípustné opravné prostředky proti rozhodnutím soudů s výjimkou, která se týká věcí důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat odvolání a v nichž je přípustný i opravný prostředek v podobě dovolání. Z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá nepřípustnost obnovy přezkumného řízení ve věcech důchodového zabezpečení. Soud prvního stupně proto nepochybil, když v souladu se zákonem zamítl navrhovatelův návrh na obnovu dvou pravomocně skončených důchodových věcí ( § 234 odst. 1 o. s. ř.). Z výše uvedeného důvodu odvolací soud potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné ( § 219 o. s. ř.), aniž by bylo v daném případě nutné nařizovat jednání ( § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Navrhovateli nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, protože v něm neměl úspěch, přičemž odpůrci podle obsahu spisu v tomto řízení náklady nevznikly ( § 224 odst. 1 o. s. ř.).
|