Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.04.1995, sp. zn. 4 To 230/95, ECLI:CZ:KSCB:1995:4.TO.230.1995.1

K odvolání obžalovaného zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1. 3. 1995 sp. zn. 1 T 33/95 výrok o trestu zákazu činnosti a sám obžalovanému uložil podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držet, nosit a používat střelnou zbraň na dobu tří let.

Z odůvodnění:

Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích byl obžalovaný F. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na devět měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří roků a k trestu zákazu činnosti, a to výkonu práva myslivosti na dobu pěti roků.

Podle zjištění okresního soudu spáchal obžalovaný uvedený trestný čin tím, že dne 5. 11. 1994 kolem 13.00 hod. v lese zvaném Chlum v katastru obce Škvořetice, okres Strakonice, při leči na černou zvěř jako člen mysliveckého sdružení Škvořetice při střelbě z vlastní kozlice zn. ZH 201 ráže 12/12 výr. č. 2-11028/276750 vystřelil střelou typu S BALL po černé zvěři vybíhající z leče v úhlu cca 10 od postavení vpravo od něj stojícího F. P., který byl střelou odraženou od dvou stromů zasažen do levé části břicha a v důsledku tohoto zranění pro vykrvácení do dutiny břišní krátce po zásahu zemřel.

Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání obžalovaný, ve kterém zpochybňuje závěry okresního soudu o jeho vině, zejména s ohledem na otázku zavinění, a navrhuje, aby jej krajský soud zprostil obžaloby.

Z podnětu tohoto odvolání přezkoumal soud druhého stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

V řízení, jež napadenému rozsudku předcházelo, k podstatným vadám nedošlo. Již v přípravném řízení byly opatřeny důkazy potřebné a dostatečné k objasnění věci. Tyto důkazy provedl okresní soud zákonným způsobem při hlavním líčení. Není potřeba dokazování tedy dále doplňovat.

Na základě provedených důkazů, jež zásadně správně zhodnotil, učinil soud prvního stupně správné skutkové závěry.

Soud prvního stupně nepochybil ani při právní kvalifikaci zjištěného skutku.

Krajský soud se při odůvodnění právních závěrů podrobně zabýval především zaviněním obviněného a dovodil, že se obviněný skutku dopustil z nevědomé nedbalosti. Přisvědčil proto závěru okresního soudu, že obžalovaný naplnil svým jednáním znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

K výroku o trestu krajský soud uvedl:

Soud prvního stupně nepochybil, uložil-li obžalovanému trest odnětí svobody vyměřený pod polovinou trestní sazby s podmíněně odloženým výkonem na zkušební dobu v polovině trestní sazby. takový trest zásadně odpovídá ustanovení § 23 a § 31 odst. 1 tr. zák. Je nesporné, že v neprospěch obžalovaného jako okolnost zvyšující stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost svědčí tragický a neodčinitelný následek. To však je jediná, i když velmi závažná skutečnost, kterou lze obžalovanému přičítat k tíži. Na druhé straně bylo třeba mít na zřeteli, že je stíhán pro nedbalostní delikt spáchaný z hlediska zavinění tou obecně nejméně závažnou formou – nedbalostí nevědomou. Nižší byla, s ohledem na okolnosti činu, zejména na to, že ke zranění došlo až odrazem střely, míra jeho zavinění. Dále bylo třeba v jeho prospěch hodnotit dosavadní naprosto bezúhonný život. Obžalovaný totiž dosud nebyl soudně trestán, je kladně hodnocen z místa bydliště a ze zaměstnání. Vzhledem k těmto skutečnostem považoval tento trest krajský soud za zákonný.

To však nebylo možno konstatovat o trestu zákazu činnosti, i když základní myšlenka uložit takový druh trestu je správná. Obžalovaný se totiž projevil při zacházení s tak nebezpečným předmětem, jako je střelná zbraň, neukázněně a vyvolal pochybnosti o své způsobilosti k používání střelných zbraní. Okresní soud však při ukládání trestu zákazu činnosti pochybil ve dvou směrech. Jednak trest nesprávně vymezil, jednak jej vyměřil v nepřiměřené výši.

Vymezení trestu nelze považovat za správné proto, že obžalovanému zakazuje i činnosti, které nemají souvislost se souzeným činem. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, se právem myslivosti rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo zhaslou zvěř, sbírat shozy paroží, vejce zvěře pernaté a užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že soudem prvního stupně uložený zákaz výkonu práva myslivosti obstát nemůže. Obžalovaný porušil svoje povinnosti pouze v případě zacházení se střelnou zbraní, což má souvislost s lovem zvěře. Neporušil však již své povinnosti, pokud jde o ostatní součásti práva myslivosti. Měl proto být uložený zákaz formulován ve vztahu k užívání střelné zbraně.

Pokud jde o výměru trestu zákazu činnosti, pak soud prvního stupně přecenil závažnost způsobeného následku (účinku) a naproti tomu náležitě nedocenil okolnosti obžalovanému prospívající. Výměra trestu nevystihovala především míru zavinění obžalovaného a v souvislosti s tím i určitou výjimečnost případu.

Vzhledem k těmto skutečnostem odvolací soud k podanému odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve vadném výroku o trestu zákazu činnosti. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu ve věci rozhodl a uložil na základě shora rozvedených okolností obžalovanému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držet, nosit a používat střelnou zbraň na dobu tří roků. ?