Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.01.1995, sp. zn. 7 To 2/95, ECLI:CZ:VSPH:1995:7.TO.2.1995.1

Existenci důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. záležícího v obavě, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, lze posuzovat jen z hlediska pokračování ve stejné trestné činnosti, jako je ta, pro kterou je stíhán, tedy nebezpečí, že opakuje týž trestný čin nebo spáchá trestný čin téže povahy. Pokračování ve stíhaném trestném činu nebo udržování protiprávního stavu vyvolaného stíhaným trestným činem je vyloučeno s ohledem na ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 1995 sp. zn. 7 To 2/95)

K stížnosti obviněného Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 1994 sp. zn. 10 T 13/94 a rozhodl tak, že žádost obviněného M. Ž. o propuštění z vazby na svobodu podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítl, neboť jsou dány důvody vazby uvedené v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř.

Z odůvodnění:

Městský státní zástupce v Praze podal u Městského soudu v Praze obžalobu mimo jiné na obviněného M. Ž. pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 2 tr. zák. a dále pro rozsáhlou trestnou činnost převážně majetkové povahy, ohledně které rozhodl Městský soud v Praze tak, že podle § 23 odst. 1 tr. ř. tuto věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 6.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 1994 sp. zn.10 T 13/94 bylo rozhodnuto tak, že podle § 72 odst. 2 tr. ř. se žádost obviněného M. Ž. o propuštění z vazby zamítá s odůvodněním, že i nadále u něj trvají důvody vazby uvedené v § 67 písm. c) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě uvedené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost, kterou odůvodnil tím, že v případě svého propuštění z vazby na svobodu má zajištěné ubytování a zaměstnání.

Vrchní soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal z podnětu podané stížnosti správnost výroku napadeného rozhodnutí a řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 67 písm. c) tr. ř. lze obviněného vzít do vazby jen tehdy, jsou-li zjištěny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude pokračovat v trestné činnosti a dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.

Z obsahu spisového materiálu však tyto zákonem požadované skutečnosti nevyplývají. Městský soud v Praze, aniž by v tomto rozhodnutí hodnotil důkazní situaci stran skutku kvalifikovaného jako pokus trestného činu vraždy, dospěl k závěru, a to zejména na podkladě obsahu výpovědí obviněného M. Ž. a poškozené L. K., jakož i opakovaně ve spisu vyjádřeného kladného poměru jmenovaných vůči sobě, že v posuzovaném případě nejsou dány konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu z pokračování v trestné činnosti obviněného proti životu a zdraví nebo dokonce dokonání trestného činu vraždy, o který se měl pokusit. Podobně důvodnost takové obavy nevyplývá ani z výsledků vyšetření duševního stavu obviněného.

Městský soud pochybil, pokud své závěry o hrozícím nebezpečí pokračování obviněného v trestné činnosti ve smyslu § 67 písm. c/ tr. ř. posuzoval obecně a opřel je výhradně o skutečnosti, které ani okrajově nesouvisejí s trestnou činností násilné povahy, které se obviněný podle obžaloby dopustil na poškozené L. K. a kterou se bude v dalším řízení zabývat. Při zkoumání existence tohoto důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. je totiž možno posuzovat obavu z pokračování v trestné činnosti jen z hlediska pokračování ve stejné trestné činnosti, jako byla ta, pro kterou je obviněný v posuzované věci stíhán, to znamená z hlediska nebezpečí, zda opakuje týž trestný čin (trestný čin stejně kvalifikovaný) nebo trestný čin stejné povahy. V posuzovaném případě by muselo jít o obavu z trestné činnosti proti životu a zdraví. Pro úplnost je třeba dodat k výkladu důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. záležejícímu v obavě z toho, že bude obviněný v trestné činnosti pokračovat, že skutečné pokračování ve spáchaném trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. nebo udržování protiprávního stavu vyvolaného spáchaným trestným činem trvajícím je vyloučeno s ohledem na ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř.

I přesto Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že nelze obviněného M. Ž. propustit z vazby na svobodu. Obviněný, jak vyplývá z obsahu spisu, je v posuzované věci stíhán pro pokus zvlášť závažného trestného činu násilné povahy, za který mu hrozí vysoký trest (od deseti do patnácti let), v minulosti byl opakovaně odsouzen zejména pro trestnou činnost majetkové povahy k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to i dlouhodobým, a navíc nemá trvalé bydliště, když se až do svého zadržení neoprávněně zdržoval v Praze, ačkoli mu byl soudem uložen trest zákazu pobytu.

Shora uvedené skutečnosti svědčí pro závěr, že především s ohledem na dříve uložený trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy a povahu trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu, nelze předpokládat, že by v případě propuštění z vazby na svobodu měl takové zázemí, aby se zdržoval ve stálém bydlišti, když mu hrozí trestní stíhání a uložení vysokého trestu odnětí svobody ( § 67 písm. a/ tr. ř.).