Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.05.1994, sp. zn. 4 To 232/94, ECLI:CZ:KSUL:1994:4.TO.232.1994.1

Zjištění přesné výše škody způsobené trestným činem lze považovat za objasnění základních skutečností pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e), § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. zpravidla jen, když je rozhodující pro určení, zda byly naplněny znaky trestného činu včetně znaků tzv. kvalifikované skutkové podstaty.

(Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 1994 sp. zn. 4 To 232/94)

K stížnosti okresního státního zástupce zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 10. 1993 sp. zn. 4 T 193/93 a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Okresní státní zástupce v Teplicích podal na obviněného V. K. obžalobu pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tak, že dne 14. 3. 1993 kolem 19.00 hod. v Duchcově, okres Teplice, v Zámecké zahradě ze střechy pavilonu Reinerovy Fresky odcizil měděné plechy v hodnotě 3700 Kč, a to ke škodě Památkového ústavu Ústí nad Labem.

Samosoudce Okresního soudu v Teplicích rozhodl shora uvedeným usnesením tak, že podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. se věc vrací prokurátorovi (státnímu zástupci) k došetření.

V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že řízení vykazuje nedostatky a na základě podané obžaloby není možno ve věci spravedlivě rozhodnout, protože pochybnosti zjišťuje ohledně způsobené škody. Spatřuje je v tom, že poškozená organizace nejprve vyčíslila škodu na částku 7801 Kč, ale později uvedla, že předpokládaná škoda na objektu podle tehdejších cenových relací je 3700 Kč. Požaduje odstranění těchto nesrovnalostí a za tímto účelem provedení znaleckého ohodnocení, protože výše škody ovlivňuje právní kvalifikaci.

Proti tomuto usnesení podal stížnost okresní státní zástupce a odůvodnil ji tím, že nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu, protože v přípravném řízení byly opatřeny veškeré důkazy potřebné k objasnění věci, a pokud okresní soud vyčíslení škody nepovažuje za dostatečné, může si tento nedostatek odstranit sám v průběhu hlavního líčení. V závěru navrhl, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil, a přikázal mu, aby ve věci jednal a rozhodl.

Krajský soud v Ústí nad Labem poté, co zjistil, že stížnost byla podána včas a orgánem k tomuto úkonu oprávněným, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnosti je možno vyhovět, protože rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže obstát za současně platné právní úpravy.

Především je nutno předeslat, že okresní soud rozhodoval v době, když ještě nebyla v účinnosti novela trestního zákona, která nově stanoví hranice škody u majetkových trestných činů (zák. č. 290/1993 Sb.).

Proto za této situace nelze pochybení jako taková vytýkat okresnímu soudu, neboť novela nabyla účinnosti až od 1. 1. 1994, zatímco okresní soud rozhodoval 26. 10. 1993.

Za platnosti současné právní úpravy trestního zákona není škoda ve výši 3700 Kč ani 7801 Kč hraniční mezi dvěma právními kvalifikacemi, protože § 89 odst. 14 tr. zák. stanoví, že škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující nejméně nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády (2000 Kč). Škodou nikoli malou se rozumí částka dosahující nejméně šestinásobku takové mzdy, větší škodou se rozumí částka dosahující nejméně dvacetinásobku takové mzdy a značnou škodou částka dosahující nejméně stonásobku takové mzdy.

Trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. nezná škodu větší. Rozdíl mezi odst. 1 a odst. 2 skutkové podstaty tohoto trestného činu je, pokud jde o výši způsobené škody, v tom, že podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. je nutné, aby byla způsobena škoda nikoli nepatrná, která je 2000 Kč, v případě krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. musí být způsobena škoda nikoli malá, což je nejméně 12 000 Kč.

Z provedeného dokazování proto vyplývá, že obviněný V. K. se měl dopustit trestného činu krádeže podle 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť za obou předpokladů vyčíslené škody je její výše stále v rámci škody nikoli nepatrné ( § 247 odst. 1 písm. a/ tr. zák.). Uvedený nedostatek ve skutkových zjištěních vytýkaný okresním soudem není proto významný pro kvalifikační znaky trestného činu.

Podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. je stanoveno, že se věc vrátí státnímu zástupci k došetření, jestliže v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině. Podle této úpravy lze tedy vracet věc do přípravného řízení jen tehdy, když je ve věci nutné objasnit základní skutkové okolnosti.

V daném případě však nejde o základní skutečnost. Zjištění přesné výše škody způsobené trestným činem lze považovat za objasnění základních skutečností pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. zpravidla jen, když je rozhodující pro určení, zda byly naplněny znaky trestného činu včetně znaků tzv. kvalifikované skutkové podstaty. V této věci tomu tak není, jak již bylo vysvětleno shora.

Pro úplnost je třeba dodat, že vzhledem ke změně ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., k níž došlo s účinností od 1. 1. 1994 přijetím zákona č. 292/1993 Sb., lze v současné době uplatnit tento právní názor i na vrácení věci státnímu zástupci k došetření při předběžném projednání obžaloby. Podle nového znění ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. se totiž věc vrátí státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných vad přípravného řízení, nebo k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že napadené usnesení současným podmínkám právní úpravy neodpovídá a zrušil je. S ohledem na ostatní ve věci provedené důkazy, nevznikají pochybnosti o žádných jiných základních skutkových okolnostech, neboť všechny byly v rámci přípravného řízení dostatečně objasněny.

Bude vhodné, aby byl jako svědek předvolán zpracovatel zpráv o výši škody způsobené trestným činem, a ten aby vysvětlil okolnosti důležité pro závěr, která z částek 3700 Kč nebo 7801 Kč odpovídá hlediskům uvedeným v ustanovení § 89 odst. 15 tr. zák. Přitom by měl doložit, z jakých podkladů pro uvedené výpočty vycházel a jakými ceníky se řídil. V případě, že již byly instalovány nové plechy, bude vhodné, aby předložil vyúčtování, z něhož by také bylo možno škodu stanovit, a na základě takto provedeného dokazování pak již bude na okresním soudu, aby rozhodl, která výše škody odpovídá právním hlediskům. Tento postup okresního soudu rozhodně není činností, která by byla nad rámec úkonů patřících do dokazování vedeného před soudem při hlavním líčení.