Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.05.1994, sp. zn. 10 Cmo 260/92, ECLI:CZ:VSPH:1994:10.CMO.260.1992.1

Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) o. s. ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně o věcech původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práva je přihlásit k ochraně, o spolumajitelství a nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech. Tyto spory nelze považovat za spory ve věcech obchodních.

Naproti tomu spory ve věcech obchodních jsou podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) bod rr) o. s. ř. spory z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu, a to bez ohledu na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé.

Znakem skupiny sporů podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) bod

rr) o. s. ř. je to, že v nich jde o ochranu práva z patentu či průmyslového vzoru, které za podmínek stanovených v zákoně majitel patentu či průmyslového vzoru již získal, a že právo z patentu či průmyslového vzoru je předmětem obchodu. Tato podmínka je splněna, jestliže za úplatu nebo jinou majetkovou hodnotu byl výkon práv z patentu poskytnut majitelem patentu či vzoru jiné osobě a byla za tím účelem uzavřena smlouva.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze 17. 5.1994,10 Cmo 260/92)

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované společnosti s ručením omezeným uloženo, aby na žalobce převedla majitelské právo k zahraničním přihláškám vynálezu, chráněnému patentem v Rakousku, Belgii, Švýcarsku, Německu, Dánsku, Francii, Velké Británii, Itálii, Holandsku, Švédsku, Polsku, Kanadě, Rusku a Maďarsku, a dále, aby se zdržela dalšího využívání patentu č. 278183 v tuzemsku i v zahraničí v důsledku porušování uzavřené smlouvy a jejího vypovězení žalobcem. Dále požadoval náhradu nákladů řízení.

Krajský obchodní soud v Praze usnesením vyslovil svoji věcnou nepříslušnost k řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze. V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že řízení se týká původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práv přihlásit je k ochraně a dále spolumajitelství; o nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech je dána podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) o. s. ř. věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně, kterou na území hl. m. Prahy vykonává Městský soud v Praze, jemuž bude věc postoupena.

Proti usnesení podal odvolání žalobce, Uvedl, že nejde o spor o autorství k patentu a o porušování patentu, ale o spor z licenční smlouvy, uzavřené podle ustanovení § 269 odst. 2 a § 508 až § 514 obch. zák., kdy patent i know-how je předmětem obchodu, takže je dána v prvním stupni věcná příslušnost Krajského obchodního soudu v Praze podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) bod

rr) o. s. ř. Navrhl zrušení rozhodnutí a pokračování v řízení podle ustanovení § 36b odst. 1 písm. d) o. s. ř. před senátem Krajského obchodního soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že věcná nepříslušnost se nevyslovuje.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není za obchodní spor považována věc, která se týká původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práva je přihlásit k ochraně, spolumajitelství a nároků z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech. Do této skupiny náleží tedy mimo jiné spory o právo na patent, zejména v těch případech, je-li sporné, zda ten, kdo vynález přihlásil, je původcem ( § 8 a násl. zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích).

Naproti tomu za obchodní věc jsou podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) bod rr) o. s. ř. považovány spory z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu, a to bez ohledu na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé.

Podstatným znakem posléze uvedené skupiny sporů je to, že v nich jde o ochranu práva z patentu či průmyslového vzoru, které za podmínek uvedených v zákoně majitel patentu či průmyslového vzoru získal, a dále, že právo z patentu či průmyslového vzoru je předmětem obchodu. Tato podmínka je splněna, jestliže za úplatu či jinou majetkovou hodnotu byl výkon práv z patentu poskytnut majitelem patentu či vzoru jiné osobě a byla za tím účelem uzavřena smlouva.

V daném případě v době zahájení řízení (17. 11. 1993) byl žalobce majitelem patentu, uděleného pod č. 278183 dne 21. 7. 1993, a převod práv byl mezi ním a žalovaným za úplatu upraven dříve uzavřenou smlouvou z 29. 7. 1992.

Podmínky věcné příslušnosti podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) bod

rr) jsou tedy splněny.

Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. (a to bez jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) tak, že se věcná nepříslušnost Krajského soudu obchodního v Praze nevyslovuje.