Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.03.1993, sp. zn. 7 Co 21/92, ECLI:CZ:VSPH:1993:7.CO.21.1992.1

Krajský soud v Ostravě usnesením vyslovil svou věcnou nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Karviné. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil závěrem, že nároky, které žalobce uplatňuje, nejsou nároky vycházejícími z autorského zákona. Žalobci totiž, jak dovodil uvedený soud, jde jednak o náhradu škody uvedením v předešlý stav a jednak o zadostiučinění v penězích, tedy o nároky vycházející z občanského práva. Protože uplatňované nároky nevycházejí z autorského zákona, nemůže být dána věcná příslušnost krajského soudu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Ostravě došel k závěru, že k projednání žalobou uplatněných nároků je v prvním stupni příslušný Okresní soud v Karviné ( § 9 odst. 1 o. s. ř.), jemuž věc postoupil s odkazem na ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Namítal, že zhotovení funkčního modelu samohybného pluhu je vytvořením autorského díla ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 247/1990 Sb. K projednání nároků, které souvisejí s vytvořením tohoto díla, je proto věcně příslušný krajský soud. Z obsahu žalobcova odvolání se podává návrh, aby odvolací soud napadené usnesení krajského soudu změnil tak, že se jeho věcná nepříslušnost nevyslovuje.

Vrchní soud v Praze svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Z odůvodnění:

Žalobce svým skutkovým tvrzením v žalobě vymezil uplatněné nároky tak, že v souvislosti se zničením jím vytvořeného modelu samohybného pluhu mu náleží jednak právo na náhradu škody uvedením v předešlý stav a jednak právo na přiměřené zadostiučinění v penězích.

Bez ohledu na okolnost, zda funkční model samohybného pluhu je či není autorským dílem, je pro posouzení věcné příslušnosti soudu rozhodující, zda jsou uplatňovány nároky vycházející z autorského zákona, jehož úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 247/1990 Sb.

Soud v odvoláním napadeném usnesení správně dovodil, že nárok na náhradu škody uvedením v předešlý stav není nárokem vycházejícím z autorského zákona, nýbrž nárokem podle občanského zákoníku. 1) Jestliže autorovi vznikne porušením jeho práv škoda, má ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 autorského zákona právo na její náhradu podle občanského zákoníku. Totéž platí o nároku, který žalobce označuje jako přiměřené zadostiučinění v penězích. Takový nárok vychází z autorského zákona jen tehdy, jestliže ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 tohoto zákona vznikla porušením práva závažná újma nemajetkové povahy. Žalobce ovšem tvrdí, že mu vznikla újma majetkové povahy. Správně proto krajský soud uzavřel, že ani tento nárok nevychází z autorského zákona.

Z uvedeného vyplývá, že nároky, které žalobce uplatňuje, nejsou nároky vycházejícími z autorského zákona. K projednání žalobou uplatněných nároků tedy není příslušný krajský soud, ale podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. okresní soud. Krajský soud v Ostravě, jehož věcnou příslušnost v dané věci nelze dovodit z žádného ustanovení § 9 o. s. ř., proto správně vyslovil svou věcnou nepříslušnost a podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. věc postoupil Okresnímu soudu v Karviné. Vzhledem k tomu odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.

1) zákona č. 40/1964 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 47/1992 Sb. a ve znění 61 zákonů č. 264/1992 Sb. a č. 267/1994 Sb.)