Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.08.1993, sp. zn. 15 Co 30/93, ECLI:CZ:KSPH:1993:15.CO.30.1993.1

Okresní soud v Rakovníku v průběhu řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů rozhodl o jedné z věcí účastníků, patřících do tohoto spoluvlastnictví, částečným rozsudkem k návrhu navrhovatelky. Rozestavěný rodinný domek s pozemkem parc. č. 1058/12 v R. přikázal do výlučného vlastnictví navrhovatelky a její návrh o povinnosti vyplatit odpůrci na vyrovnání hodnoty této nemovitosti 342 516 Kč zamítl. Dále rozhodl, že o vypořádání vzájemných nároků účastníků ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývalo, proč byl vydán částečný rozsudek v řízení k návrhu navrhovatelky.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas odpůrce odvolání a namítl; že nebyl dán důvod pro vynesení částečného rozsudku z důvodu účelnosti. V dané věci vynesením částečného rozsudku soudu prvního stupně postupoval naopak neúčelně, neboť v důsledku odvolání dochází k prodloužení celého řízení. Pokud se navrhovatelka domáhala vynesení částečného rozsudku, měl jí soud uložit předložení důkazů, které by účelnost tohoto postupu odůvodňovaly. Paušální poukaz na to, že se navrhuje vynesení takového rozsudku, není ještě důvodem, aby návrhu soud vyhověl. Vytýkal soudu prvního stupně, že vynesením částečného rozsudku ve věci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů postupoval v rozporu se smyslem zákona, ukládajícím v této věci rozhodnout rozsudkem o celé věci. Měl za to, že rozsudek byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a navrhoval, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Krajský soud v Praze svým usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Z odůvodnění :

Podle ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř. má být rozsudkem rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu. Pokud rozhoduje o části věci, rozhoduje částečným rozsudkem.

Posouzení účelnosti postupu soudu je podmíněno požadavkem rychlé a účinné ochrany práv v řízení ( § 6 o. s. ř.).

Rozhodnutí formou částečného rozsudku přichází v úvahu zejména tehdy, je-li předmět řízení určen návrhem uplatňujícím několik nároků, popřípadě i tehdy má-li soud možnost rozhodnout odděleně jen o části téhož nároku (např. zvláště o jistině a zvláště o úrocích), anebo o nároku proti jednomu z odpůrců v téže věci, nejde-li o nerozlučné společníky.1) ) Vydání částečného rozsudku může být v některých případech vyloučeno povahou věci. Tak je tomu v daném sporu, kdy řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů není možné částečným rozsudkem rozhodnout nejprve jen o části majetku, který do bezpodílového spoluvlastnictví spadá, neboť vypořádání lze provést jen ohledně celého majetku do tohoto spoluvlastnictví náležejícího, a to současně ( § 149 o. z.).

Již z toho důvodu bylo třeba rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. S ohledem na tento závěr není třeba ukládat, aby soud se zabýval případnými důkazy, které by měly odůvodňovat účelnost jeho postupu při vydání částečného rozsudku, a nelze proto pro nedostatek důvodů rozhodnutí přezkoumat.

Částečný rozsudek soudu prvního stupně byl proto zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 221 odst. l,2 o. s. ř.

1) Srov. V/1968 (str. 42, odst. 4) Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů.