Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.11.1992, sp. zn. 7 To 62/91, ECLI:CZ:NS:1992:7.TO.62.1991.1

Citovaným rozsudkem Nejvyšší soud České republiky k odvolání krajského prokurátora v Ostravě částečně zrušil rozsudek krajského soudu v Ostravě ze 16. 6.1991 sp. zn. 2 T 11/91 ve výroku o trestu. Při nezměněném výroku o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti a půl roku, pro jehož výkon ho zařadil dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do třetí nápravně výchovné skupiny.

Z odůvodnění:

Rozsudkem krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5.1991 č. j. 2T 11/91-303 byl obžalovaný L. B. uznán vinným jednak trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Těch se podle zjištění soudu prvého stupně dopustil tím, že „v noci z 19. na 20. 10. 1990 kolem 00.30 hod. v Ostravě, Bernerově ulici poté, co jej poškozená S. P. odmítla vpustit do bytu, násilím otevřel dvojkřídlé domovní dveře, vešel do domu č. 28 a po zatlačení do dveří vnikl do bytu S. P. Když se tato žena proti jeho jednání ohradila, fyzicky ji napadl tak, že ji v obývacím pokoji povalil na válendu, zde ji oběma rukama rdousil, až spadla z válendy na podlahu, pak na ni zaútočil nejméně dvěma noži s čepelí délky 14 a 16 cm, opakovanými řezy jí na krku způsobil několik řezných ran od týlní krajiny vlevo až po pravé ucho, zasahujících až 8 centimetrů hluboko do tkání krku, přerušujících zde cévní a nervové svazky, průdušnici, jícen a zčásti hrtanové chrupavky, dále jí zasadil nejméně 18 bodných ran do oblasti krku, pravého ramene a pravé paže, přičemž v závěru útoku ji osmkrát bodl do zad tak, že čepel pronikla do dutiny hrudní, takže poškozená především v důsledku vykrvácení z řezných ran na krku zemřela. Potom vzal obžalovaný dálkové ovládání k videopřehrávači a videokazetu v hodnotě celkem 570 Kčs, načež z bytu vyskočil oknem“. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 219 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do III. nápravněvýchovné skupiny. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit státu na účet Úřadu města Ostravy regresní náhradu ve výši 20 000 Kčs a na náhradě škody Z. P. a V. P. částku 10 077 Kčs. Posléze jmenovaní poškození pak byli podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali ve lhůtě uvedené v § 248 odst. 1 tr. řádu odvolání L. B., jeho matka M. B., manželka V. B. a konečně krajský prokurátor v Ostravě.

Nejvyšší soud ČR ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo.

Posouzení jednání obžalovaného jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) bylo v souladu se zákonem. V podrobnostech se odkazuje na výstižnou argumentaci odůvodnění napadeného rozsudku. Námitky obžalovaného, že nebyly naplněny znaky „zvlášť surového“ způsobu spáchání činu ve smyslu ustanovení § 219 odst. 2 písm. b) tr. zák. , nejsou opodstatněné. V prvé řadě je třeba uvést, že naplnění tohoto znaku není vázáno na způsob subjektivního prožívání útoku jeho obětí (to má naopak význam při zkoumání znaku „zvlášť trýznivého způsobu spáchání“), může k němu dojít i v případě, kdy oběť je již v počátku útoku v bezvědomí. Jako „zvlášť surový“ bude možno označit útok vyznačující se extrémně vysokou intenzitou, výraznou brutalitou, provázený nezřídka užitím většího počtu nástrojů či mechanismů. Přitom bude vždy třeba přihlížet k tomu, že spáchání trestného činu vraždy v sobě nutně určité prvky surovosti obsahuje. Musí tedy jít o takovou míru surovosti, která se výrazně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu.

V projednávaném případě obžalovaný po rdoušení poškozené v době vyhasínání jejích životních funkcí tuto napadl tak, že jí zasadil několik hlubokých řezných ran, které vedly k úplnému oddělení přední části krku poškozené. I při odhlédnutí od zasazení dalších četných bodných ran do ruky a zad poškozené soud prvého stupně zcela správně hodnotil takový způsob spáchání činu jako zvlášť surový, neboť šlo o extrémně brutální vražedný mechanismus, který tím spíše, že byl užit proti bezbranné ženě, podstatně zvyšoval stupeň nebezpečnosti tohoto trestného činu pro společnost ( § 88 tr. zák.). Na doplnění možno uvést, že z posudku o vyšetření duševního stavu obžalovaného jednoznačně vyplynulo, že tyto skutečnosti dobře registroval, a pokud byla jeho schopnost ovládnout své jednání snížena, pak pouze vlivem prosté opilosti, kterou si sám zaviněně přivodil.