Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11.01.1988, sp. zn. Tz 46/87, ECLI:CZ:NS:1988:TZ.46.1987.1

Právní věta:

Jestliže dřívější řízení vedené proti obviněnému skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu oprávněného projednávat přestupky, nebrání tato okolnost trestnímu stíhání stejné osoby pro týž skutek. K uloženému opatření za přestupek soud přihlédne při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry (§ 38 odst. 4 tr. zák.), pokud nerozhodne o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř.Trestní stíhání však nelze konat v případě, kdy orgán oprávněný projednávat přestupky konal řízení a rozhodoval o přestupku potom, co trestní stíhání vedené proti obviněnému pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím vyšetřovatele, prokurátora nebo soudu o postoupení věci tomuto orgánu k projednání jako přestupek (srov. č. 3/1974 Sb. rozh. tr.).

Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
Nejvyšší soud České soc. rep.
Datum rozhodnutí: 11.01.1988
Spisová značka: Tz 46/87
Číslo rozhodnutí: 47
Rok: 1989
Sešit: 7-8
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Heslo: Trestní stíhání
Předpisy: 140/1961 Sb. § 38 odst. 4 141/1961 Sb. § 11 odst. 1 písm. h
§ 171 odst. 1
§ 172 odst. 2 písm. b
Druh: Rozhodnutí ve věcech trestních
Sbírkový text rozhodnutí

Č. 47

Jestliže dřívější řízení vedené proti obviněnému skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu oprávněného projednávat přestupky, nebrání tato okolnost trestnímu stíhání stejné osoby pro týž skutek. K uloženému opatření za přestupek soud přihlédne při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry ( § 38 odst. 4 tr. zák.), pokud nerozhodne o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř.

Trestní stíhání však nelze konat v případě, kdy orgán oprávněný projednávat přestupky konal řízení a rozhodoval o přestupku potom, co trestní stíhání vedené proti obviněnému pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím vyšetřovatele, prokurátora nebo soudu o postoupení věci tomuto orgánu k projednání jako přestupek (srov. č. 3/1974 sb. rozh. tr.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 11. 1. 1988 sp. zn. Tz 46/87.)

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení obvodního soudu pro Prahu 2 z 27. 8. 1987 sp. zn. 5 T 163/87 a obvodnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Obvodní prokurátor pro Prahu 2 podal na obviněného P. K. obžalobu pro skutek spočívající v tom, že 14. 4. 1986 kolem 00,30 hod. v Praze 2 na nábřeží B. Engelse řídil osobní automobil Fiat 127, ačkoliv měl v krvi nejméně 1,37 promile alkoholu. V tomto skutku spatřoval trestný čin opilství podle § 201 tr. zák.

Usnesením ze dne 27. 8. 1987 písm. 5 T 163/87 obvodní soud pro Prahu 2 podle § 233 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro uvedený skutek zastavil. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že již dne 5. 6. 1986 dopravní inspektorát Obvodní správy SNB Praha 2 o stejném skutku rozhodl; posoudil jej jako přestupek v silniční dopravě podle § 10 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb., záležející v porušení ustanovení § 4 odst. 2, odst. 3 vyhl. č. 100/1975 Sb., obviněnému uložil pokutu 500,- Kčs a odňal mu řidičské oprávnění. Rozhodnutím dopravního inspektorátu nabylo právní moci, nebylo zrušeno, a proto trestní stíhání obviněného pro stejný skutek je již podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. nepřípustné. Usnesení obvodního soudu pro Prahu 2 nabylo právní moci.

Ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. podal proti právě uvedenému usnesení obvodního soudu generální prokurátor ČSR v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. V ní uvádí, že trestnímu stíhání téže osoby nebrání, jestliže již o témže skutku rozhodl dopravní inspektorát. Podle § 11 odst. 2 písm. h) tr. ř. zákon vylučuje opětovné stíhání téže osoby, je-li tu pravomocné rozhodnutí jiného orgánu než prokurátora, vyšetřovatele, vyhledávacího orgánu a soudu, ovšem jen za podmínky, že tento orgán je oprávněn věc vyřídit jako trestný čin nebo přečin a jestliže o ní jako trestném činu nebo přečinu rozhodoval. Jestliže však dřívější vedené pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu oprávněného projednávat toliko přestupky a takovým orgánem je právě dopravní inspektorát, nebrání tato okolnost trestnímu stíhání stejné osoby pro týž skutek. Obvodní soud proto ve prospěch obviněného porušil zákon v ustanovení § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř., jestliže trestní stíhání z tohoto důvodu zastavil.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Obvodní soud správně zjistil, že rozhodnutí dopravního inspektorátu Obvodní správy SNB v Praze 2 ze dne 5. 6. 1986 č. j. SO-701/VB-DI-86 byl skutku obviněného spočívajícím v tom, že dne 14. 4. 1986 v 00,30 hod. řídil vozidlo Fiat 127 po předchozím požití alkoholických nápojů po Engelsově nábřeží v Praze 2 a že po zadržení orgány VB se odmítl podrobit odběru krve, shledán přestupek v silniční dopravě podle § 10 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb., spočívajícím v porušení ustanovení § 4 odst. 2, odst. 3 vyhl. č. 100/1975 Sb. Za to mu byla uložena pokuta 500,- Kčs a bylo mu odňato řidičské oprávnění. Správně též zjistil, že toto rozhodnutí je pravomocné a že nebylo zrušeno. Z těchto okolností však vyvodil nesprávné závěry.

Podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu ke stíhání trestných činů oprávněného, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Smyslem tohoto ustanovení je vyloučit trestní stíhání téže osoby pro týž skutek, o němž již pravomocně rozhodl jiný orgán něž prokurátor, vyšetřovatel, vyhledávací orgán nebo soud, jako o trestném činu. Účinky spojené s právní mocí takového rozhodnutí, tedy že věc nemůže být předmětem nového projednávání v jiném procesu (ne bis in idem) pro překážku věci pravomocně rozsouzené, vznikají však jen tehdy, jde-li o rozhodnutí orgánu oprávněného stíhat trestné činy, a jestliže tento orgán o skutku jako o trestném činu rozhodoval. O takovou situaci v posuzovaném případě nešlo.

Dopravní inspektorát Sboru národní bezpečnosti není orgánem oprávněným stíhat trestné činy. Podle § 1 odst. 2 vládního nařízení č. 54/1953 Sb. dopravní inspektoráty pečují o bezpečnost a plynulost provozu na silnicích. Z vymezení jejich působnosti na tomto úseku činnosti podle § 3 citovaného vládního nařízení vyplývá, že ve vztazích k jiným orgánům, organizacím a k občanům mají postavení samostatného orgánu státní správy a že kromě dozoru nad silničním provozem jsou oprávněny též k vydávání individuálních správních aktů. Tím zajišťují plnění úkolu Sboru národní bezpečnosti spolupůsobit při řízení silničního provozu a dozírat na jeho bezpečnost a plynulost ( § 4 písm. j) zák. č. 40/1974 Sb.). Jako funkční orgán územních součástí SNB a ministerstva vnitra ČSR a SSR plní i další úkol Sboru národní bezpečnosti, jímž je podle § 4 písm. k) téhož zákona odhalovat přestupky, objasňovat je a pokud zákon stanoví, o nich rozhodovat. Oprávnění dopravních inspektorátů rozhodovat o přestupcích vyplývá z ustanovení § 31 zák. č. 60/1961 Sb., podle kterého přestupky, jimiž se porušují pravidla silničního provozu, projednávají oddělení Veřejné bezpečnosti. Dopravní inspektoráty jsou proto podle zákona oprávněny rozhodovat o přestupcích v dopravě podle § 10 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb., nikoli však o trestných činech.

Proto také rozhodnutí dopravního inspektorátu Obvodní správy SNB Praha 2 ze dne 5. 6. 1986 č. j. SO-701/VB-DI-86 nebránilo trestnímu stíhání obviněného pro týž skutek a obvodní soud pochybil, pokud shledal trestní stíhání z tohoto důvodu nepřípustné. Zastavením trestního stíhání podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. porušil ve prospěch obviněného v těchto ustanoveních trestního řádu zákon.

Pro úplnost je třeba dodat, že další trestní stíhání by bylo vyloučeno, kdyby dopravní inspektorát konal řízení a rozhodoval o přestupku potom, co trestní stíhání vedené proti obviněnému pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím vyšetřovatele, prokurátora nebo soudu o postoupení věci tomuto orgánu k projednání jako přestupek (srov. č. 3/1974 sb. rozh. tr.).