Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 06.10.1987, sp. zn. 7 To 25/87, ECLI:CZ:NS:1987:7.TO.25.1987.1

Nejvyšší soud ČSR zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obžalovaného B. K. proti rozsudku krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 1987 sp. zn. 2 T 35/86.

Z odůvodnění:

Napadeným rozsudkem byl obžalovaný B. K. uznán vinným vedle jiných trestných činů také trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Podle skutkových zjištění soudu prvého stupně spočívala tato trestná činnost v tom, že dne 31. 12. 1985 kolem 21.00 hod. v městě Albrechticích, část Hynčice, okr. Bruntál, v podnapilém stavu, v úmyslu pomstít se Státním statkům v Bruntále, o. p. odštěpný závod 03 v městě Albrechticích, za předchozí propuštění z pracovního poměru, vstoupil do velkokapacitního skladu sena, do uskladněného sena hodil hořící zápalku a objekt opustil, přičemž vzniklým požárem, který zachvátil celý seník, byl ohrožen vlastní objekt skladu v hodnotě 2 426 772,- Kčs a uskladněné seno v hodnotě nejméně 321 650,- Kčs. V důsledku požáru bylo zničeno seno v celém rozsahu a na objektu vznikla škoda ve výši nejméně 1 446 760,- Kčs, takže poškozené organizaci Státním statkům Bruntál, o. p., byla způsobena celková škoda ve výši nejméně 1 768 410,- Kčs.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání obžalovaný B. K. Vytýká mimo jiné soudu prvního stupně zkrácení jeho práva na obhajobu tím, že nebyl řádně proveden při hlavním líčení znalecký posudek kriminalistického ústavu, jak o to žádal, a byl pouze přečten jako listina, ačkoliv šlo o řádný znalecký posudek ve smyslu trestního řádu. Podle názoru obžalovaného neměl být přečten bez jeho souhlasu.

Nejvyšší soud ČSR z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání obžalovaného není důvodné.

K námitce obžalovaného B. K. poukazující na zkrácení práva na obhajobu před soudem prvního stupně, ke kterému mělo dojít vadným provedením důkazu, Nejvyšší soud ČSR uvedl:

Námitka odvolatele, že byl zkrácen na svých právech obhajoby, když proti jeho požadavku byl znalecký posudek Kriminalistického ústavu VB z oboru kriminalistické techniky, včetně dodatku tohoto posudku, toliko přečten podle § 211 tr. ř., není důvodná.

Z hlediska provádění důkazů je třeba odlišovat posudek ústavu podle § 110 tr. ř. od posudku znalce přibraného podle § 105 tr. ř. Posudek podle § 110 odst. 1 tr. ř. se podává písemně a jako důkaz se vždy provádí přečtením, ke kterému není třeba souhlasu stran ( § 110 odst. 2, § 212 tr. ř.). Teprve ukáže-li se to potřebné, lze dále vyslechnout jako znalce ústavem v posudku označenou osobou, která posudek vypracovala, popř. dvě takové osoby, jde-li o případ uvedený v § 105 odst. 2 tr. ř. Jestliže taková osoba nebo osoby nejsou zapsány v seznamu znalců, je podmínkou jejich výslechu jako znalců, aby složily znalecký slib.

Krajský soud tedy správně v hlavním líčení posudek ústavu přečetl, aniž by vyžádal souhlas obžalovaného. Poněvadž z přečteného posudku byly všechny důležité okolnosti, k jejichž objasnění bylo třeba odborných znalostí, jednoznačně a srozumitelně vysvětleny, nebylo nutné provádět podle § 110 odst. 2 tr. ř. výslech osoby, která posudek zpracovala. Ostatně obžalovaný byl také v souladu s ustanovením § 214 tr. ř. po provedení tohoto posudku dotázán, zda se k němu chce vyjádřit, a neměl žádné připomínky.