Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26.11.1987, sp. zn. 2 Tz 9/87, ECLI:CZ:NS:1987:2.TZ.9.1987.1

K stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ČSR Nejvyšší soud ČSR zrušil rozsudek okresního soudu v Českých Budějovicích z 24. března 1987 sp. zn. 5 T 55/87 ve výrocích týkajících se obviněné D. M. a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. března 1987 sp. zn. 5 T 55/87 byla obviněná D. M. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 43 odst. 1 a § 44 odst. 1, 3 tr. zák. k trestu nápravného opatření na dobu osmi měsíců s 10 % srážkou z odměny za práci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému S. U. částku 3000,- Kčs. Její trestná činnost spočívala podle zjištění okresního soudu v Českých Budějovicích v tom, že dne 3. září 1986 nalezla v parku Na sadech v Českých Budějovicích tři vkladní knížky na jména S. U., na nichž bylo uloženo celkem 9000,- Kčs, a z jedné z nich vybrala ve spořitelně částku 3000,- Kčs, kterou použila pro svoji potřebu.

Rozsudek nabyl právní moci 11. dubna 1987.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti ČSR ve lhůtě šesti měsíců uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné, Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR publikované pod č. 15/1974 sb. rozh. tr. a uvedl, že právní závěry okresního soudu o vině D. M. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. jsou nesprávné. Podle jeho názoru se obviněná dopustila trestného činu zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák., popř. přípravy k tomuto trestnému činu. Ministr spravedlnosti ČSR proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČSR vyslovil, že rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích byl porušen zákon, aby napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a postupoval dále podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Nejvyšší soud ČSR se především, zabýval některými pochybeními, ke kterým došlo při zjišťování skutečného stavu věci, a vysvětlil, jak měl okresní soud správně postupovat v důkazním řízení. Pro případ, že by přesto byly závěry o jednání obviněné, jak byly uvedeny v napadeném rozsudku, správné, vyslovil tyto právní názory:

Obviněná vkladní knížky náhodně nalezla. Z jejich obsahu sice zjistila, že jsou vedeny na jméno S. U., nicméně neměla vědomost o místě jeho současného pobytu a okolnostech, za kterých se vkladní knížky dostaly z jeho dosahu. Obviněná si tedy přivlastnila vkladní knížky, které se dostaly do její moci nálezem. Vytvořila si tak podmínky pro dosažení konečného cíle, tj. vybrání peněz uložených na vkladních knížkách. Svůj záměr částečně uskutečnila vyzvednutím vkladu ve výši 3000,- Kčs, vedeného na výherní vkladní knížce č. 120 114. Takové jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., protože obviněná si vkladní knížky nepřivlastnila zmocněním ve smyslu skutkové podstaty citovaného zákonného ustanovení. Navíc nelze pominout, že v době trestného jednání byly vkladní knížky zcela mimo dosah a jakoukoliv dispoziční moc jejich majitele (srov. č. 9/1955 sb. rozh. tr.).

Výše uvedené skutečnosti svědčí pro závěr, že obviněná naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu zatajení věci ve smyslu § 254 odst. 1 tr. zák. a tento trestný čin dokonala okamžikem vyzvednutí vkladu ve výši 3000,- Kčs, vedeného na příslušné vkladní knížce (srov. anal. č. 15/1974 sb. rozh. tr.). Za této situace pak část jednání obviněné ohledně dvou dalších nalezených vkladních knížek vykazuje po objektivní i subjektivní stránce znaky skutkové podstaty přípravy trestného činu zatajení věci podle § 7 odst. 1 a § 254 odst. 1 tr. zák. Tím, že si ponechala knížky, si totiž pachatelka opatřovala prostředky k spáchání trestného činu zatajení věci, resp. si vytvářela podmínky pro jeho spáchání. V případě prokázání shora naznačených skutečností bude na místě posoudit celé trestné jednání obviněné jako dílem dokonaný a dílem nedokonaný trestní čin zatajení věci ve smyslu § 254 odst. 1, § 7 odst. 1 a § 254 odst. tr. zák.