Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.10.1986, sp. zn. 5 Co 1234/865, ECLI:CZ:KSCB:1986:5.CO.1234.1985.1

Okresní soud v Písku usnesením zčásti vyhověl návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné a tento výkon nařídil k vymožení částky 6250,- Kčs a nákladů řízení o výkon rozhodnutí. Ve svém usnesení soud prvního stupně poukazoval na vykonatelné rozhodnutí státního notářství v Písku z 19. 4. 1981 sp. zn. D 981/77. Pokud se oprávněná domáhala nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení další částky 6250,- Kčs, soud prvního stupně návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení se povinná odvolala, a to proti výroku, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí k vymožení částky 6250,- Kčs. V odvolání namítala, že uvedené rozhodnutí státního notářství ji pouze zavazovalo k výplatě částky 17 655,- Kčs vůči věřitelce zůstavitele J. S. a že svou povinnost také splnil a poukázáním této částky poštou dne 1. 7. 1981 na adresu oprávněné. Domáhala se, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a uložil oprávněné nahradit jí náklady tohoto řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí zamítá i ohledně vymáhané částky 6250,- Kčs.

Z odůvodnění:

V projednávané věci nařídil soud prvního stupně soudní výkon rozhodnutí srážkami za mzdy povinné na základě pravomocného rozhodnutí státního notářství v Písku. Toto rozhodnutí bylo vydáno v řízení o dědictví po zůstaviteli J. S. a byla jím schválena dohoda dědiců, jíž se vypořádali o dědictví po tomto zůstaviteli. Oprávněná, která se podle tohoto rozhodnutí státního notářství domáhala nařízení soudního výkonu rozhodnutí, však nebyla dědičkou po zůstaviteli J. S. a zmíněné rozhodnutí státního notářství ji označovalo jako věřitelku zůstavitele s tím, že povinná se jako jedna z dědiček po zůstaviteli zavázala vůči ostatním dědicům zaplatit této věřitelce dluh zůstavitele v částce 17 655,- Kčs do 15 dnů od převzetí rozhodnutí. Takto tedy bylo v dohodě dědiců, schválené rozhodnutím státního notářství, vyjádřeno převzetí odpovědnosti za dluh zůstavitele jednou z dědiček vůči věřitelce zůstavitele.

Uvedené rozhodnutí státního notářství o schválení dohody dědiců (ve smyslu ustanovení § 482 odst. 1 o. z.) však neopravňovalo věřitelku zůstavitele, která sama dědičkou po něm nebyla, aby na podkladě tohoto rozhodnutí se domáhala nařízení soudního výkonu rozhodnutí vůči dědičce, jež dluh po zůstaviteli převzala. Státní notářství svým rozhodnutím pouze schválilo dohodu dědiců, ale svým rozhodnutím nepřiznalo věřitelce zůstavitele právo, jež by mohlo být přímo vymáháno návrhem na soudní výkon rozhodnutí. Nešlo tu tedy o rozhodnutí, jež by mohlo být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení § 28 not. ř. jsou sice věřitelé v určitých zákonem stanovených případech účastníky řízení o dědictví (zejména vypořádává-li se jejich pohledávka vůči zůstaviteli), ale státní notářství v tomto řízení nerozhoduje o tom, zda a za jakých předpokladů je dědic zůstavitele povinen vůči věřiteli splnit dluh zůstavitele. Toto rozhodnutí státních notářství tedy nebylo podkladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí.

Pokud by dědička po zůstaviteli nesplnila vůči věřitelce zůstavitel zaplacení dluhu zůstavitele, jak se k tomu vůči ostatním dědicům zavázala, pak této věřitelce zůstala možnost podat návrh na zahájení občanského soudního řízení, v němž by byla uložena povinnost ze strany toho, kdo v důsledku dědění za dluh zůstavitele odpovídal, vůči věřitelce zůstavitele. Teprve v tomto soudním řízení bylo možné uložit platební povinnost a rozhodnutí soudu by se po nabytí právní moci stalo podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.

Z těchto důvodů proto odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku napadeném odvoláním tak, že se návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí zamítá i ohledně částky 6250,- Kčs a částky 125,- Kčs na náklady řízení, protože k nařízení soudního výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné k vymožení těchto částek nebyly zákonné předpoklady.