Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 05.05.1986, sp. zn. 6 Tz 23/86, ECLI:CZ:NS:1986:6.TZ.23.1986.1

Kdo se veze v motorovém vozidle, ač ví, že pochází z trestného činu uvedeného v § 209a odst. 1 tr. zák., dopouští se trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 2 tr. zák. i tehdy, když po část jízdy motorové vozidlo řídí sám.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 5. 5. 1986 sp. zn. 6 Tz 23/86.)

K stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR v neprospěch obviněného J. T., Nejvyšší soud ČSR zrušil pravomocné usnesení okresního prokurátora v Uherském Hradišti ze dne 9. července 1985 sp. zn. Pv 51/85 ohledně obviněného J. T. a okresnímu prokurátorovi nařídil, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Usnesením ze dne 23. ledna 1985 sp. zn. ČVS: 8/DN-1985 vyhledávací orgán VB skupiny dopravních nehod okresní správy SNB Uherské Hradiště podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání pro trestné činy opilství podle § 201 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137 odst. 1 tr. zák. Vyšetřovatelem okresní správy SNB oddělení vyšetřování VB Uherské Hradiště pak bylo podle § 163 odst. 1, 4 tr. ř. vzneseno obvinění proti J. T., závozníkovi okresního stavebního podniku Uherské Hradiště, pro trestné činy opilství podle § 201 tr. zák., poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137 odst. 1, 2 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák. Posledně uvedeného trestného činu se měl dopustit ve spolupachatelství s P. K., řidičem téhož podniku, na nějž vyšetřovatel vznesl obvinění pro trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. a neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák.

Uvedené trestné činnosti se obvinění měli dopustit tím, že dne

14. listopadu 1984 potom, co spolu požívali alkoholické nápoje, se P. K. zmocnil služebního vozidla, nákladního automobilu Š 706 SPZ UH 78-62, a tímto vozidlem započal neoprávněnou jízdu do obce Vlčnov, okr. Uherské Hradiště. Jako spolujezdec s ním jel J. T., a na jeho naléhání mu P. K. předal řízení vozidla. J. T. po ujetí asi 100 metrů v důsledku podnapilosti vyjel mimo vozovku, narazil do stromu a havárií způsobil P. K. zranění, které mělo povahu těžké újmy na zdraví, zároveň způsobil na vozidle škodu 19 700,- Kčs, neoprávněným použitím motorového vozidla způsobil další škodu ve výši 45,- Kčs. Přitom v krvi obviněného J. T. bylo zjištěno v době jízdy nejméně 1,66 promile alkoholu, v krvi obviněného P. K. pak nejméně 2,39 promile alkoholu.

Po skončení vyšetřování dospěl okresní prokurátor v Uherském Hradišti k závěru, že skutek obviněných je pouhým porušením pracovní kázně, a usnesení ze dne 9. července 1985 sp. zn. Pv 51/85 podle § 171 odst. 1 tr. ř. věc ohledně obou obviněných postoupil řediteli Okresního stavebního podniku Uherské Hradiště ke kárnému projednání. Usnesení nabylo právní moci.

Proti tomuto usnesení podal generální prokurátor ČSR stížnost pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že náprava pochybení cestou stížnosti pro porušení zákona s ohledem na uplynutí lhůty uvedené v § 272 tr. ř. již u P. K. nebyla možná, zaměřil ji generální prokurátor ČSR pouze v neprospěch obviněného J. T.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal napadené rozhodnutí ohledně obviněného J. T., přezkoumal též správnost řízení, jež této části usnesení předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Ke kvalifikaci skutku, pokud záležel ve spoluužívání motorového vozidla a v jeho řízení, Nejvyšší soud ČSR uvedl:

P. K. se sám po pracovní době a bez vědomí zaměstnavatelské organizace zmocnil vozidla z jejího majetku. Jeho skutek je trestným činem neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák. Obviněný J. T. se na odnětí vozidla z dispozice Okresního stavebního podniku Uherské Hradiště nijak nepodílel, pouze souhlasil s tím, že P. K. čin provede. Aby šlo u obviněného J. T. o spolupachatelství na trestném činu podle § 209a odst. 1 tr. zák., pro které byl stíhán, musel by trestný čin spáchat společným jednáním s P. K. ( § 9 odst. 2 tr. zák.). Obviněný však jen schválil trestný čin jiného, tedy společně nejednal ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. a nebyl tedy spolupachatelem zmíněného trestného činu. U obviněného J. T. nepřicházela v úvahu ani účast na trestném činu P. K. ve formě návodu nebo pomoci podle § 10 odst. 1 písm. b), c) tr. zák., neboť P. K. se sám rozhodl čin spáchat a souhlas J. T. nebyl ani psychickou pomocí poskytnutou tomuto pachateli.

Obviněný J. T. však věděl, že motorové vozidlo pochází z dokonaného trestného činu podle § 209a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil P. K. Přesto nákladní automobil užíval tím, že v něm jel jako spolujezdec a později jej užil tím,že jej sám řídil. Z jeho strany šlo proto o formu účasti na trestném činu P. K., která je postižitelná jako samostatný trestný čin neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 2 tr. zák.