Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.07.1985, sp. zn. 12 Co 367/85, ECLI:CZ:KSUL:1985:12.CO.367.1985.1

Okresní soud v Lounech zamítl návrh oprávněné organizace, aby bylo odloženo provedení výkonu rozhodnutí vyklizení bytu s odůvodněním, že tu nejsou splněny zákonné předpoklady podle ustanovení § 266 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení podala oprávněná organizace včas odvolání. Vytýkala v něm soudu prvního stupně zejména nesprávné právní posouzení jejího návrhu a požadovala, aby odklad byl povolen.

Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Z odůvodnění:

V projednávané věci byl pravomocně nařízen soudní výkon rozsudku okresního soudu v Lounech ze 14. 8. 1984 č. j. 5 C 582/84-6, a to přestěhováním z bytu v Ž č. 2645 do náhradního bytu v Ž. č. 363.

Písemným podáním ze 3. 6. 1985 sdělila potom oprávněná organizace soudu, že povinná projevila ochotu ve splátkách zaplatit dlužnou úhradu za užívání bytu a dobrovolně tuto úhradu platit do budoucna; navrhla proto, aby provedení výkonu rozhodnutí bylo odloženo. V odvolání, kterým byl její návrh na odklad výkonu rozhodnutí zamítnut, oprávněná organizace mimo jiné uváděla, že se povinná má přestěhovat do bytu horší kvality, což lze považovat za zvláště nepříznivé následky ve smyslu ustanovení § 266 odst. 1 o. s. ř.

Podle ustanovení § 266 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé důsledky a jestliže by oprávněný nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen.

Podle ustanovení § 266 odst. 2 o. s. ř. může soud i bez návrhu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven.

V projednávané věci soud prvního stupně posuzoval návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 266 odst. 2 o. s. ř., a neshledal žádné okolnosti, které by svědčily pro návrh na odklad ve smyslu tohoto ustanovení.

Návrh, aby bylo odloženo provádění výkonu rozhodnutí ve prospěch povinné, tu podala oprávněná organizace. Ustanovení § 266 odst. 1 a 2 o. s. ř. sice výslovně návrh oprávněného na odklad výkonu rozhodnutí nevylučují, avšak z obsahu těchto ustanovení vyplývá, že tu jde o úpravu pro tento případ, kdy takový návrh bude podávat povinný a nikoliv oprávněný.

V projednávané věci spatřovala oprávněná organizace důvody pro odklad v tom, že povinná se zavázala platit úhradu za užívání bytu, který má být vyklizen, a že v případě provedení výkonu rozhodnutí by se musela přestěhovat do bytu horší kategorie, čímž by byly poškozeny její zájmy. Uvedené okolnosti však samy o sobě nemohou vést k odkladu soudního výkonu rozhodnutí.

Jak je zřejmé z již uvedeného pravomocného rozsudku okresního soudu v Lounech, jehož výkon byl nařízen, bylo zrušeno právo povinné užívat byt se zřetelem na skutečnost, že řadu měsíců neplatila úhradu za užívání bytu (srov. § 184 písm. b/ o. z.); tento rozsudek se stal vykonatelný a pro povinnou znamenal její povinnost byt vyklidit. Pravomocným rozhodnutím MěNV v Ž. byl pro ni zajištěn náhradní byt; otázku přiměřenosti tohoto náhradního bytu posoudil národní výbor ve správním řízení.

Odklad provádění výkonu rozhodnutí musí mít vždy dočasný charakter. Odklad nemůže mít trvalý charakter, protože jinak by šlo fakticky o zastavení výkonu rozhodnutí. Povolením odkladu v tom smyslu, jak to oprávněná organizace požadovala, by prakticky byl zmařen nařízený soudní výkon rozhodnutí. Lze připustit, že povinná se nařízením výkonu rozhodnutí dostala do situace, kdy jí hrozí, že ztratí možnost užívat dosavadní velmi dobrý byt a bude přestěhována do horšího bytu. Tento stav ovšem povinná sama vyvolala tím, že neplnila své povinnosti uživatele bytu. O povinné nelze proto tvrdit, že by se bez své viny a přechodně dostala do postavení, kdy neprodlený soudní výkon rozhodnutí by pro ni a pro příslušníky její rodiny mohl mít zvlášť nepříznivé následky.

Pokud oprávněná organizace ztratila zájem na výkonu rozhodnutí, nic jí nebrání navrhnout podle ustanovení § 267 odst. 1, písm. c) o. s. ř. zastavení výkonu soudního rozhodnutí.

Usnesení soudu prvního stupně bylo tedy věcně správné a odvolací soud je proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.