Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17.12.1985, sp. zn. Cpj 73/84, ECLI:CZ:NS:1985:CPJ.73.1984.1

Právní věta:

Potřeba souhlasu národního výboru podle ustanovení § 490 odst. 2 o. z. při převodu hospodářské budovy, která tvořila část zemědělské usedlosti, u jejíž obytné části (splňující podmínky uvedené v ustanovení § 128 odst. 1 o. z.) byla již dříve povolena (ve smyslu ustanovení § 85 zákona č. 50/1976 Sb., o územních plánování a stavebním řádu) změna v užívání k rekreačním účelům, je závislá na obsahu rozhodnutí stavebního úřadu, jímž byla taková změna v užívaní povolena. Rozhodnutí o změně v užívaní obytné části zemědělské usedlosti k rekreačním účelům dopadá i na ostatní části tvořící s obytnou částí zemědělské usedlosti stavebně neoddělitelný celek, i když se o změně povahy těchto prostor uvedené rozhodnutí výslovně nezmiňuje. Jestliže v tomto rozhodnutí stavebně oddělená hospodářská budova (např. chlév, stodola) nebyla výslovně uvedena jako objekt, u něhož byla rovněž povolena změna ve způsobu užívaní, je třeba ji i nadále považovat za hospodářskou budovu v soukromém vlastnictví. K jejímu převodu je nezbytný souhlas národního výboru podle ustanovení § 490 odst. 2 o. z.

Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
Nejvyšší soud ČSR
Datum rozhodnutí: 17.12.1985
Spisová značka: Cpj 73/84
Číslo rozhodnutí: 29
Rok: 1986
Sešit: 6
Typ rozhodnutí: Stanovisko
Heslo: Budova hospodářská, Národní výbory, Převod vlastnického práva, Rozhodnutí jiných orgánů, Zemědělská usedlost, Zemědělské hospodářství
Předpisy: 40/1964 Sb. § 128
§ 490 50/1976 Sb. § 85
Druh: Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních
Sbírkový text rozhodnutí

Ve venkovských obcích dochází postupně k změnám které spočívají v tom, že se zemědělské usedlosti neužívají k původnímu hospodářskému účelu, nýbrž jen pro účely obytné. Zvyšuje se též počet těch usedlostí, které se užívají jen k účelům rekreačním, neboť byla povolena změna v užívaní nemovitosti ve smyslu ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona).

V souvislosti s rozhodnutím stavebního úřadu o změně v užívaní vznikla otázka, zda se v případě, když vedle obytné části užívá vlastník i hospodářské budovy, vztahuje rozhodnutí o změně v jejím užívaní i na tyto budovy.

Jsou-li hospodářské budovy v rozhodnutí vydaném stavebním úřadem podle ustanovení § 85 stavebního zákona výslovně uvedeny nebo týká-li se rozhodnutí přímo konkrétní hospodářské smlouvy (např. při jejím samostatném převodu), nevznikají pochybnosti. Státní notářství z rozhodnutí stavebního úřadu vychází ve smyslu ustanovení § 25 not. ř. a § 135 odst. 2 o. s. ř. a uvedené budovy považuje za budovy v osobním vlastnictví, jestliže v důsledku povolené změny ve způsobu užívaní slouží uspokojování osobních potřeb vlastníka ( § 126, § 127 a § 130 o. z.).

Nejsou-li tyto stavby v rozhodnutí stavebního úřadu o změně v užívání objektu na rekreační účely výslovně uvedeny, týká se toho rozhodnutí jen budov, v níž je obytná část objektu, a ostatní hospodářské budovy je nutno nadále považovat za hospodářské budovy v soukromém vlastnictví; jsou-li v rozhodnutí o přípustnosti stavby (o kolaudaci) takto označeny nebo jsou-li svým stavebně technickým uspořádáním objektivně vybaveny k tomu, aby mohly sloužit potřebám zemědělského hospodaření, i když v konkrétním případě tomuto účelu již neslouží, je pak při jejich převodu třeba souhlasu národního výboru podle ustanovení § 490 odst. 2 o. z.

Bylo-li rozhodnuto pouze ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, o tom, že byt v bývalé zemědělské usedlosti lze užívat k rekreačním účelům, není tím ovšem rozhodnuto o změně užívání.