Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.03.1984, sp. zn. 1 Cz 10/84, ECLI:CZ:NS:1984:1.CZ.10.1984.1

Právní věta:

Návrh prokurátora, aby soud vyslovil, že přijaté plnění z neplatného právního úkonu připadá zcela nebo zčásti státu (§ 457 odst. 2 o. z.), se podává proti tomu, kdo vědomě porušil zákon při neplatném právním úkonu a kdo plnění z něho přijal. Návrh nemusí být podán i proti ostatním účastníkům neplatného právního úkonu a ti nemusí být účastníky občanského soudního řízení o uvedeném návrhu prokurátora na připadnutí plnění státu.

Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
Nejvyšší soud ČSR
Datum rozhodnutí: 28.03.1984
Spisová značka: 1 Cz 10/84
Číslo rozhodnutí: 31
Rok: 1986
Sešit: 6
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Heslo: Bezdůvodné obohacení, Neoprávněný majetkový prospěch, Řízení před soudem, Stát, Účastníci řízení
Předpisy: 99/1963 Sb. § 90
Druh: Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních
Sbírkový text rozhodnutí

Okresní prokurátor v Litoměřicích se domáhal podle ustanovení § 457 odst. 2 o. z. vydání rozhodnutí, že částka 4000,- Kčs, kterou poskytl žalovanému jeho známý M. D. na základě neplatné smlouvy, uzavřené mezi nimi, připadá československému státu, a aby žalovanému bylo uloženo zaplatit československému státu-ONV v L. částku 4000,- Kčs.

Rozsudek okresního soudu v Ústí nad Labem bylo žalobě vyhověno s tím, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako prodávajícím a M. D. jako kupujícím došlo v roce 1981 k uzavření kupní smlouvy ohledně garáže, na základě níž M. D. zaplatil žalovanému k jeho žádosti na kupní cenu o 4000,- Kčs více, než činila cena garáže podle cenového předpisu. Tato kupní smlouva byla neplatná ve smyslu ustanovení § 39 o. z.

Usnesením krajského soudu v Ústí nad Labem byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že za účastníka řízení je třeba považovat i M. D., protože mělo být v řízení rozhodnuto o jeho právech. Žaloba prokurátora se však podle názoru odvolacího soudu dotýkal i zájmu B.M. jako druhé prodávající a I. D. jako kupující, které rovněž měly být účastníky řízení. Odvolací soud proto uložil, aby soud prvního stupně tyto osoby přibral jako účastníky řízení a aby dále řádně zjišťoval skutečný stav věci.

Usnesením okresního soudu v Ústí nad Labem bylo pak řízení zastaveno a tím, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce na výzvu soudu žalobu ohledně dalších účastníků řízení ve smyslu pokynů odvolacího soudu nedoplnil; proto řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným usnesením odvolacího soudu byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 457 odst. 2 o. z., je-li právní úkon neplatný proto, že svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti ( § 39 o. z.), může soud na návrh prokurátora vyslovit, že plnění přijaté tím, kdo takto vědomě porušil zákon, připadá zcela nebo zčásti státu; současně soud uloží vydat připadlé plnění státu. Povinnost podle odstavce 1 uvedeného ustanovení tím není dotčena.

Jestliže neplatnou smlouvu uzavřeli vědomě oba její účastníci, je věcí úvahy prokurátora, kterou soud nepřezkoumává, proti kterému z nich podá žalobu. Bez dalšího procesního úkonu prokurátora, popřípadě bez vstupu dalšího účastníka smlouvy do řízení jako vedlejšího účastníka, nemůže soud sám okruh účastníků rozšiřovat (srov. Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 26/1975, str. 265).

V projednávané věci prokurátor navrhl připadnutí plnění ve výši 4000,- Kčs poskytnutého žalovanému z neplatné smlouvy. Bylo proto povinností soudu posoudit, zda byly ve smyslu ustanovení § 457 odst. 2 o. z. splněny zákonné předpoklady pro vyhovění této žalobě. Požadavek stanovení platební povinnosti však směřoval pouze proti žalovanému (o určení neplatnosti kupní smlouvy žalováno nebylo 1) ); proto stačilo, že byl žalován on a nikoli též M. D. Jestliže prokurátor podal žalobu proti žalovanému, mělo mohlo být o ní rozhodnuto. Soud neměl možnost přibrat M. D. bez dalšího jako účastníka řízení.

Odvolací soudu ve srovnání se žalobou vycházel správně z toho, částka 4000,- Kčs byla poskytnuta v rámci neplatné kupní smlouvy jako část plnění z ní; protože však částku 4000,- Kčs převzal od M. D. žalovaný (mezi nimi též došlo k ujednání v tomto směru) a proti němu směřoval návrh na stanovení platební povinností, nebyl namístě požadavek žalovat M. D. a též B. M., manželku žalovaného, a I. D., manželku M. D.

Je třeba si navíc uvědomit, že pro úvahu o připadnutí částky 4000,- Kčs státu ve smyslu ustanovení § 457 odst. 2 o. z. měla význam skutečnost, že to byl žalovaný, který přijal plnění, jehož připadnutí je žalováno a které má být vydáno státu. Připadnutí plnění lze totiž vyslovit u plnění přijatého (nikoliv poskytnutého, jak tomu bylo podle dřívější právní úpravy před novelizací občanského zákoníku zákonem č. 131/1982 Sb.) tím, kdo vědomě porušil zákon.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že další shora uvedené osoby musí být účastníky řízení. Tím porušil zákon v ustanovení § 457 odst. 2 o. z.

Současně bylo zrušeno jako navazující usnesení soudu prvního stupně, které vychází z citovaného usnesení odvolacího soudu.

1) Srov. rozhodnutí uveřejněné pod. č. 39/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.