Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 17.07.1985, sp. zn. Sc 1/85, ECLI:CZ:NS:1985:SC.1.1985.1

Nejvyšší soud České socialistické republiky usnesením z 20. 3. 1984 sp. zn. Co 213/83 potvrdil usnesení krajského soudu v Plzni z 9. 11. 1983 č.j. 13 C 133/82 – 47, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 11. 3. 1982 č. 086 202 164, kterým byla výše vdovského důchodu navrhovatelky upravena na částku 818,- Kčs měsíčně do doby, než bude z Francie poukázán doplatek francouzského důchodu a zahájena běžná výplata tohoto důchodu. Nejvyšší soud České socialistické republiky ve svém usnesení dospěl k závěru, že vzhledem) k ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. musí dojít ke snížení důchodu z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině, popřípadě o částku, o niž je tento důchod vyšší v důsledku zhodnocení i události (pracovní úraz, válečné poškození) odškodněné též dávkou v cizině. Úřad důchodového zabezpečení v přezkoumávaném rozhodnutí zmíněné ustanovení plně respektoval, když navrhovatelce krátil československý důchod podle poměru dob odpracovaných manželem navrhovatelky ve Francii a v ČSSR. Částka, o níž se navrhovatelčin vdovský důchod pro souběh s důchodem vypláceným z Francie snižoval, nepřevyšovala důchod vyplácený z ciziny.

Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky usnesením z 28. září 1984 sp. zn. 8 Co 103/84 zrušil usnesení městského soudu v Bratislavě z 24. 4. 1984 č. j. 5 C 2/84-9, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Bratislavě z 27. 10. 1982 č. 145 913 124 o přiznání dílčího vdovského důchodu za období od 1. 1. 1980 do 30. 11. 1982, a vrátil mu věc k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky ve svém usnesení dospěl k závěru: „Podmienky vzniku nároku, ako aj výšku nároku na dôchodok československých a francúzskych štátnych príslušníkov a pozostalých po nich, ktorí boli striedavo alebo postupne poistení (zamestnaní) v obidvoch zmluvných štátoch, upravuje článok 13 Všeobecnej dohody v znení Dodatkovej dohody (pozri prílohy k vyhláškam č. 215/1948 Zb. a č. 68/1970 Zb.). Z ustanovenia § 1 tohto článku Dohody vyplýva, že doby poistenia (zamestnania) získané československej a francúzskej sústave a doby uznané týmito sústavami za rovnocenné dobám poistenia (zamestnania) sa sčítajú za podmienky, že sa nekryjú, a to tak pre získanie nároku na dávku, ako aj pre zachovanie alebo opätovné nadobudnutie tohto nároku. Ustanovenie § 3 uvedeného článku upravuje postup pre určenie dávok, o ktoré sa môže poistenec uchádzať u každého zúčastneného francúzskeho alebo československého nositeľa poistenia. Podľa tohto článku bolo treba posúdiť aj nárok navrhovateľky na vdovský dôchodok a preskúmať správnosť napadnutého rozhodnutia odporcu.“

Podle ustanovení § 27a odst. 1 zákona o organizaci soudů a o volbách soudců (úplné znění vyhlášeno pod č. 19/1970 Sb.) předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky přikázal senátu Nejvyššího soudu ČSSR k zaujetí stanoviska otázku výkladu ustanovení § 65 odst. 3 a 5 zákona č. 121/1975 Sb. ve spojení s článkem 13 Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií (přílohy k vyhlášce č. 215/1949 Sb.) při rozhodování o nároku na vdovský důchod.

Vedle uvedených rozhodnutí nejvyšších soudů republik byla podkladem pro zaujetí stanoviska k zajištění jednotného výkladu ustanovení § 65 odst. 3 a 5 zákona č. 121/1975 Sb. ve spojení s ustanovením článku 13 Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií senátem Nejvyššího soudu ČSSR také vyjádření generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSR a předsedy Nejvyššího soudu SSR, vyžádaná k této otázce předsedou Nejvyššího soudu ČSSR podle ustanovení § 27a zákona o organizaci soudů a o volbách soudců.

Generální prokurátor Československé socialistické republiky ve svém vyjádření uvedl, že Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky v usnesení sp. zn. 8 Co 103/84 správně poukázal na to, že podmínky vzniku nároku a výši nároku na důchod československých a francouzských státních příslušníků a pozůstalých po nich, kteří byli zaměstnáni (pojištěni) ve smluvních státech, upravuje článek 13 Všeobecné úmluvy mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti ve znění Dodatkové úmluvy. Výši nároku na vdovský důchod z československé soustavy je proto třeba stanovit podle článku 13 ( § 3) této Všeobecné úmluvy.

Ve vyjádření předsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky se uvádělo, že nároky na vdovské důchody po zemřelých, kteří byli zaměstnáni v Československu a ve Francii, se posuzují podle Všeobecné úmluvy mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti, která v oddílu 3 upravuje pojištění pozůstalých; československý dílčí důchod je proto třeba určit v souladu s ustanovením článku 13 ( § 1 a § 3) této úmluvy. Článek 13 uvedené úmluvy v § 1 stanoví, že u československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli postupně nebo střídavě pojištěni v obou smluvních státech v jedné či více soustavách starobního pojištění nebo pojištění pozůstalých (důchody), sečtou se doby pojištění získané v těchto soustavách nebo doby uznané těmito soustavami za rovnocenné dobám pojištění (za podmínky, že se tyto doby nekryjí), a to jak pro získání nároku na dávky, tak pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku. V ustanovení § 3 téhož článku je upraveno, jak se určují dávky, o něž se může pojištěnec ucházet u každého zúčastněného francouzského nebo československého nositele pojištění. Určují se v zásadě tak, že výše dávek, na němž by měl pojištěnec nárok, kdyby byl úhrn dob uvedených v § 1 tohoto článku získán v příslušné československé nebo francouzské soustavě, se snižuje v poměru délky dob získaných v této soustavě. V ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. se stanoví, že je-li poživateli důchodu poskytován současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoli sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku odpovídající doby zaměstnání v cizině, popřípadě o částku, o niž je tento důchod vyšší v důsledku zhodnocení události (např. pracovní úraz, válečné poškození) odškodněné dávkou v cizině. Částka, o kterou se důchod uvedený v předchozí větě snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený v cizině. Poněvadž jde v zásadě o shodnou úpravu vyjádřenou jak v ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb., tak i v uvedené úmluvě, je třeba dovolit se zřetelem k odstavci 6 téhož ustanovení, v němž je vyjádřeno, že ustanovení odstavců 3 a 4 platí jen tehdy, nestanoví-li jinak mezistátní úmluva, že tím není dotčena platnost již zmíněného odstavce 3, zejména zásady vyjádřené v jeho druhé větě, že částka, o kterou se důchod snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený z ciziny.Úmluva se dotýká jen nároků francouzských státních občanů vůči československému nositeli důchodového zabezpečení a nároků československých občanů vůči francouzskému nositeli pojištění. Z uvedených důvodů je třeba zvážit, zda nemá být aplikováno pouze ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. a nikoli ustanovení uvedené úmluvy.

Ve vyjádření předsedy Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky se uvádělo, že právní názor Nejvyššího soudu SSR vychází z dosavadní právní praxe, zejména z rozhodnutí uveřejněného pod č. 27/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle § 3 článku 13 Všeobecné úmluvy se dávky, o které se může pojištěnec ucházet u každého zúčastněného francouzského nebo československého nositele pojištění, určují v zásadě tak, že výše dávek, na které by měl pojištěnec nárok, kdyby úhrn dob uvedený v § 1 tohoto článku získal v příslušné československé nebo francouzské soustavě, snižuje v poměru délky dob získaných v této soustavě. V § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. se sice stanoví, že poskytuje-li se poživateli důchodu současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoli sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině; je však třeba poukázat na to, že použitelnost citovaného ustanovení je omezená a platí jen tehdy, nestanoví-li mezistátní úmluva jinak. Ve věci řešené rozhodnutím Nejvyššího soudu SSR sp. zn. 8 Co 103/84 bylo nesporné, že navrhovatelce byl přiznán vdovský důchod na základě mezistátní úmluvy, kterou je výše citovaná Všeobecná úmluva. Jestliže v dané věci je úmluva použitelná, nepřichází použití ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. v úvahu, protože by to bylo v rozporu s ustanovením § 65 odst. 5 citovaného zákona.

S přihlédnutím ke všem uvedeným okolnostem dospěl senát Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky při zaujetí stanoviska k zajištění jednotného výkladu ustanovení § 65 odst. 3 a 5 zákona č. 121/1975 Sb. ve spojení s ustanovením článku 13 Všeobecné úmluvy mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti ve znění Dodatkové úmluvy k těmto závěrům:

Nárok na vdovský důchod po poživateli československého dílčího starobního důchodu, který náležel podle Úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií (přílohy k vyhlášce č. 215/1949 Sb.) ve znění Dodatkové úmluvy (přílohy k vyhlášce č. 68/1970 Sb.), je třeba posoudit podle této úmluvy; ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. nelze v takovém případě použít ( § 65 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.).

Z odůvodnění:

Šlo tu o otázku, podle kterých ustanovení zákona č. 121/1975 Sb. se posuzuje nárok na vdovský důchod po poživateli československého dílčího starobního důchodu, který náležel podle československých předpisů a Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií z 12. 10. 1948 (přílohy k vyhlášce č. 215/1948 Sb.) ve znění Dodatkové úmluvy z 27. 10. 1967 (přílohy k vyhlášce č. 68/1970 Sb.).

Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií v oddíle 3 upravuje starobní pojištění a pojištění pozůstalých (důchody). V článku 13 tohoto oddílu Úmluvy jsou upraveny podmínky vzniku nároku československých a francouzských státních příslušníků, kteří byli postupně nebo střídavě pojištěni v obou smluvních státech v soustavách starobního pojištění nebo pojištění pozůstalých (důchody). Doby tohoto pojištění se pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku sčítají za podmínky, že se nekryjí ( § 1). Dávky, o které se může pojištěnec ucházet u každého francouzského nebo československého nositele zabezpečení (pojištění), se v zásadě určují tak, že výše dávek, na něž by měl pojištěnec nárok, kdyby byl úhrn dob uvedených v § 1 tohoto článku získal v československé nebo francouzské soustavě, se snižují v poměru délky dob získaných v této soustavě ( § 3). Podle článku 13 Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií se posuzuje také nárok na vdovský důchod vdovy po zemřelém poživateli československého dílčího starobního důchodu přiznaného podle této úmluvy (srov. také slovní označení 3 Úmluvy a článek 20 Správního ujednání č. 1 ze 30. 1. 1970).

Naproti tomu, nestanoví-li jinak mezistátní úmluva ( § 65 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), poživateli důchodu, kterému je současně z ciziny poskytován důchod stejného druhu z jakéhokoli sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) sníží podle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. o částku odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině, přičemž částku, o kterou se tento důchod snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený z ciziny.

Šlo tu tedy o otázku, zda výše vdovského důchodu, který je současně poskytován také cizozemským nositelem důchodového zabezpečení, se posuzuje podle obecných ustanovení a podle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb., nebo zda výše tohoto důchodu vyplývá z obecných ustanovení zákona č. 121/1975 Sb. ve spojení s článkem 13 Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií.

Předpokladem pro použití ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. je poskytování důchodu stejného druhu z ciziny, přiznaného cizozemským nositelem důchodového zabezpečení ve výši, ve které náleží podle cizích předpisů. A dále to, že československým nositelem důchodového zabezpečení byla zhodnocena doba zaměstnání v cizině pro nárok na důchod a jeho výši podle československých předpisů. Starobní a vdovské důchody poskytované cizím nesmluvním nositelem důchodového zabezpečení nejsou sníženým (tzv. dílčím) důchodem. Proto je důchod z ciziny vyplácen v částce, v jaké jej cizozemský nositel důchodového zabezpečení přiznal, zatímco důchod náležející z československého důchodového zabezpečení se podle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb. sníží o částku odpovídající době zaměstnání v cizině, kterou československý orgán důchodového zabezpečení zhodnotil pro vznik nároku na důchod i pro výši dávky.

Dávky starobního i vdovského důchodu, poskytované podle Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií francouzským a československým nositelem pojištění, jsou však sníženým (tzv. dílčím) důchodem. V těchto dávkách a jejich výši je vždy vyjádřen poměr dob pojištění (zaměstnání) nejen ve státě, z jehož důchodového zabezpečení se dávka přiznává, ale i ve druhém smluvním státě. Již z tohoto důvodu je proto vyloučeno použití ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb., neboť jinak stanoví mezinárodní úmluva ( § 65 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), podle níž výše československého důchodu odpovídá vždy jen skutečné době zaměstnání (pojištění) v Československu. Nelze proto tento důchod dále snižovat podle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb.