Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.06.1984, sp. zn. 6 Cz 23/84, ECLI:CZ:NS:1984:6.CZ.23.1984.1

Žalobce se proti žalované organizaci domáhal odškodnění pracovního úrazu; požadoval, aby mu žalovaná organizace nahradila ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu 18 měsíců částkou 10 505,- Kčs.

Žalovaná organizace ve svém vyjádření k žalobě v průběhu řízení uvedla, že je ochotna žalobci uhradit pouze částku 8009,- Kčs. Navrhovala proto, aby žaloba ohledně vyšší částky byla zamítnuta.

Okresní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem tak, že žalovanou organizaci uznal povinnou zaplatit žalobci 8501,- Kčs do 3 dnů od právní moci rozsudku a pokud žalobce požadoval více, žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku za dobu 18 měsíců vycházel z průměrného výdělku žalobce za předchozí kalendářní rok a z jeho výdělku po pracovním úrazu a částečného invalidního důchodu v rozhodné době. Do hrubého výdělku žalobce započítal i naturální požitky v hodnotě 120,- Kčs měsíčně. Naturální požitky zahrnul také do výdělku žalobce po pracovním úrazu za dobu 18 měsíců, a to rovněž v hodnotě 120,- Kčs měsíčně, když k pozdějšímu zvýšení jejich hodnoty na 174,- Kčs měsíčně nepřihlédl. Započtení hodnoty naturálních požitků do výdělku po pracovním úrazu odůvodnil tím, že hodnota naturálních požitků byla zahrnuta i do průměrného výdělku žalobce před vznikem škody.

Žalovaná organizace podala odvolání do výroku rozsudku, jímž jí bylo uloženo zaplatit žalobci více než 7907,- Kčs (tedy dalších 594,- Kčs). V odůvodnění odvolání namítala, že není důvodu, aby se nepřihlíželo ke zvýšení hodnoty naturálních požitků, k němuž u žalobce došlo.

Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanou organizaci uznal povinnou zaplatit žalobci 7907,- Kčs do 3 dnů od právní moci rozsudku a pokud bylo žádáno více, žalobu zamítl. K odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že není důvod, aby do výdělku po pracovním úrazu nebyla zahrnována celá hodnota naturálních požitků, které jsou součástí mzdy, a to v rozsahu, v jakém byly skutečně poskytnuty.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž byla žalovaná organizace povinnou zaplatit žalobci vyšší částku 7907,- Kčs a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a rozsudkem odvolacího soudu ve výrocích, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná organizace byla uznána povinnou zaplatit žalobci 7907,- Kčs a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Vyřešení otázky, podle kterých právních předpisů je třeba posuzovat nárok žalobce z hlediska zápočtů naturálních požitků do průměrného výdělku a do výdělku po pracovním úrazu, závisí na zjištění doby, kdy žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 195 zák. práce.

Při zjišťovaní průměrného výdělku je třeba postupovat podle ustanovení § 30 a násl. nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. Naturální požitky se podle ustanovení § 31 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení vlády ČSSR do hrubého výdělku, z něhož se průměrný výdělek zjišťuje, nezahrnují (pokud pracovníkovi náležejí za dobu jeho nepřítomnosti v práci).

Co je třeba rozumět výdělkem po pracovním úrazu ustanovení § 195 odst. 1 zák. práce ani ustanovení § 59 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. neřeší z hlediska možnosti zápočtu naturálních požitků do výdělku po pracovním úrazu. Došlo-li u pracovníka při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví úrazem, odpovídá ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 zák. práce organizace za škodu tím vzniklou. Smyslem odškodnění pracovního úrazu je nahradit poškozenému pracovníku tu majetkovou újmu, která vznikla v důsledku pracovního úrazu. Proto je třeba výdělkem po pracovním úrazu rozumět ten výdělek, do něhož nejsou zahrnuta plnění, která nejsou součástí hrubého výdělku rozhodného pro výpočet průměrného výdělku ( § 31 odst. 2 písm. a/ a d/ i § 34 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb.).

Tomu, že např. deputátní uhlí a dříví nelze považovat za výdělek po pracovním úrazu, nasvědčuje i ustanovení § 6 výnosu ministerstva hornictví z 1. 4. 1967 č. 8/1967, o deputátním uhlí a dříví v uhelném průmyslu (jehož vydání bylo oznámeno v částce 17/1967 Sb.), podle něhož se deputátní uhlí za podmínek uvedených v tomto ustanovení poskytuje i důchodcům a vdovám po pracovnících nebo důchodcích, i když nejsou v pracovním poměru a nepřísluší jim mzda.

Takové chápání naturálních požitků umožňuje přesnější a spravedlivější vyjádření majetkové újmy, která vznikla pracovníku v důsledku pracovního úrazu. Naproti tomu posuzování např. hodnoty deputátního uhlí a dříví jako součásti výdělku pracovníka po pracovním úrazu (jak to dovodil v projednávané věci odvolací soud) by vedlo ke krácení nároků poškozených pracovníků pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, neboť by se jim o hodnotu naturálních požitků snižovala náhrada za ztrátu na výdělku poskytovaná organizací podle ustanovení § 195 zák. práce. Snížení náhrady by se dokonce stupňovalo v závislosti na zvýšení hodnoty naturálního plnění, jak se také stalo v této věci u deputátního uhlí, poskytovaného žalobci, z částky 120,- Kčs měsíčně na částku 174,- Kčs měsíčně.

Dalšího pochybení se dopustil odvolací soud v tom, že při rozhodování o opravném prostředku překročil meze, ve kterých se žalovaná organizace domáhala ve smyslu ustanovení § 212 odst. 1 věta první, o. s. ř., přezkoumání napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná organizace napadla odvoláním výrok o věci samé pouze v tom rozsahu, pokud jí bylo uloženo zaplatit žalobci vedle částky 7907,- Kčs ještě další částku 594,- Kčs. Poněvadž v této věci nešlo o žádný případ uvedený v ustanovení § 212 odst. 1, věta druhá, o. s. ř., byl odvolací soud mezemi odvolání vázán a nemohl o povinnosti zaplatit částku 7907,- Kčs znovu rozhodnout, když rozsudek soudu prvního stupně v této části nebylo již možné přezkoumat.

Uvedenými rozsudky byl tedy porušen zákon v ustanoveních § 6, § 120 odst. 1, § 153 odst. 1 a § 212 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 195 odst. 1 zák. práce ve vztahu k ustanovením § 30 a § 31 odst. 2 písm. d) nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb.