Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.05.1984, sp. zn. 11 To 47/84, ECLI:CZ:NS:1984:11.TO.47.1984.1

Nejvyšší soud ČSR zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného P. J., kterou podal proti usnesení městského soudu v Praze ze dne 14. března 1984 sp. zn. 2 T 9/83.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením byl podle § 347 odst. 1 tr. ř. zajištěn majetek obžalovaného P. J., který je na podkladě obžaloby městského prokurátora v Praze stíhán pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. a pro další trestné činy.

Z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že městský soud v Praze přikročil k zajištění majetku obžalovaného se zřetelem na okolnost, že obžalovanému byl dosud nepravomocným rozsudkem městského soudu v Praze ze 14. března 1984 sp. zn. 2 T 9/83 uložen mimo jiné trest propadnutí jedné poloviny majetku podle § 51 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 52 odst. 1 tr. zák.

Proti usnesení podal v zákonné lhůtě obžalovaný P. J. stížnost, v níž namítl předčasnost zajištění majetku. Poukázal na to, že bude-li v rámci odvolacího řízení vyhověno jeho důkazním návrhům, povede to k takovým změnám napadeného rozsudku, že nebude moci být uznán vinným podle § 132 odst. 4 tr. zák. a nebude mu moci být uložen tak vysoký trest. V závěru stížnosti obžalovaný P. J. navrhl, aby Nejvyšší soud ČSR napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku je upraveno v § 347 odst. 1 a násl. tr. ř. Podle druhé věty citovaného ustanovení soud zajistí majetek obžalovaného vždy, uložil-li trest propadnutí majetku rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. Z toho je zřejmé, že zajištění majetku v případě nepravomocného uložení trestu propadnutí majetku soudním rozsudkem je obligatorní a není vázáno na žádné další podmínky. Jediná podmínka, se kterou druhá věta ustanovení § 347 odst. 1 tr. ř. spojuje zajištění majetku obviněného, byla v přezkoumávané věci splněna tím, že městský soud v Praze nepravomocným rozsudkem uložil obžalovanému P. J. trest propadnutí jedné poloviny majetku.

K důvodům, pro které obžalovaný P. J. napadl odvoláním rozsudek, jímž mu byl trest propadnutí majetku uložen, ani k očekávanému výsledku odvolacího řízení, jak byl naznačen ve stížnosti, nelze v tomto řízení, tj. při přezkoumávání usnesení o zajištění majetku podle § 347 odst. 1 tr. ř., přihlížet.

Bez významu v této souvislosti je i skutečnost, že obžalovanému P. J. byl uložen trest propadnutí pouze jedné poloviny majetku. I v takovém případě zajištění postihuje podle § 348 odst. 1 tr. ř. veškerý majetek obžalovaného, přírůstkem výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obžalovaný nabude po zajištění; zajištění se nevztahuje jen na prostředky a věci, na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku, tj. na prostředky a věci, které podle zákona vůbec nemohou být předmětem propadnutí majetku (podle § 346 odst. 1 tr. ř. jde o prostředky a věci, kterých je nezbytně třeba k ukojení životních potřeb obžalovaného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je obžalovaný podle zákona povinen pečovat). Ani v případě, že byl obžalovanému P. J. uložen trest propadnutí pouze jedné poloviny majetku, tedy nepřichází v úvahu nějaké omezení v zajištění jeho majetku, které by bylo obdobou omezení zajištění nároku poškozeného podle § 47 odst. 1 tr. ř. a § 48 odst. 2 tr. ř. Jedině za předpokladu, že by soud určil část majetku, které se propadnutí týká, výslovným uvedení určitých majetkových kusů, bylo by na místě zajistit podle § 347 odst. 1 tr. ř. jen tyto majetkové kusy. O takový případ však v přezkoumávané věci nejde.