Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.08.1983, sp. zn. 1 Cz 15/83, ECLI:CZ:NS:1983:1.CZ.15.1983.1

Žalobkyně uvedly v žalobě, že v roce 1977 uzavřely se žalovanou organizací smlouvy o zhotovení kožichů na zakázku. Protože kvalita zhotovených kožichů neodpovídala uzavřené smlouvě a také vyúčtované ceny kožichů neodpovídaly jejich kvalitě, domáhaly se žalobkyně žalobou jednak určení neplatnosti uzavřených smluv, jednak vrácení plnění z těchto smluv.

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem zamítl žalobu o určení, že smlouvy o zhotovení věci na zakázku uzavřené mezi žalobkyněmi a žalovanou organizací 1. 6. 1977 jsou neplatné, a o uložení povinnosti organizace vrátit první žalobkyni částku 6078,83 Kčs a druhé žalobkyni částku 5287,81 Kčs proti vrácení zhotovených kožichů. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem okresní soud v Hodoníně rozhodl, že žalobkyně jsou povinny nahradit čs. státu – okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 102,- Kčs, a to každá z nich částkou 51,- Kčs do 3 dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí ve věci odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně uplatnily nárok související s vadami zhotovených kožichů, a to opožděně po uplynutí záruční doby. Pokud pak šlo o tvrzenou neplatnost uzavřených smluv, soud prvního stupně dospěl dále k závěru, že nebyl prokázán důvod neplatnosti spočívající v nesprávné ceně zhotovených kožichů.

K odvolání žalobkyň krajský soud v Brně svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě stejně jako soud prvního stupně. Navíc dodal, že nebylo prokázáno, že žalobkyně při uzavírání smluv jednaly v omylu a že by tak byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy podle ustanovení § 49 o. z.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedenými rozsudky soudů obou stupňů byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 231 odst. 1 o. z. platí, že není-li při uzavření smlouvy o poskytnutí služby možno určit cenu pevnou částku, musí být určena odhadem. Po provedení služby je pak třeba službu v rámci ceny určené odhadem zúčtovat a určit tak konečnou cenu pevnou částkou. Tato konečná cena služby určená pevnou částkou musí odpovídat obecně závazným cenovým předpisům ( § 229 o. z.).

Z toho vyplývá, že pokud žalovaná organizace v rozporu s obecně závaznými předpisy určila konečnou cenu zhotovených kožichů pevnou částkou, jejíž výše neodpovídala zejména jakosti použité kožešiny, jejímu množství nebo rozsahu provedených prací, porušila takovým postupem ustanovení § 229 o. z. Porušení citovaného ustanovení mělo před 1. 4. 1983 vzhledem k ustanovení § 39 o. z. za následek absolutní neplatnost smlouvy o službě. Dnem 1. 4. 1983 však nabyl účinnosti zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy, jenž v souvislosti s porušením ustanovení § 229 o. z. zakotvil v právní úpravě relativní neplatnost právního úkonu ( § 40a odst. 1 o. z.). Vzhledem ke zpětným účinkům novely občanského zákoníku ( § 507a odst. 1 a 4 o. z.) by proto v případě, kdyby žalovaná organizace při určení konečné ceny kožichů pevnou částkou porušila ustanovení § 229 o. z., bylo třeba hledět na smlouvy uzavřené mezi žalobkyněmi a žalovanou organizací jako na neplatné pouze za předpokladu, že se žalobkyně dovolaly neplatnosti těchto právních úkonů ( § 40a o. z.). Pokud by se žalobkyně (za předpokladu, že existuje rozpor mezi cenou zhotovených kožichů a obecně závaznými cenovými předpisy) dovolaly relativní neplatnosti uzavřených smluv, bylo by nutno posoudit právní vztahy mezi žalobkyněmi a žalovanou organizací z hlediska ustanovení § 457 odst. 1 o. z. o vzájemném vracení plnění.

Pokud by se žalobkyně nedovolaly relativní neplatnosti uzavřených smluv o zhotovení kožichů na zakázku nebo pokud by pro takový právní úkon nebyly dány dostatečné důvody, bylo by třeba při posouzení žalobního návrhu přihlédnout k ustanovení § 263 o. z., z něhož vyplývá, že organizace je povinna zhotovit věc podle objednávky. Soud by se proto musel zabývat tím, zda při uzavření smluv byla dohodnuta určitá jakost kožichů, a pokud dohodnuta nebyla, tedy i obvyklou jakostí kožichů objednávaného druhu, zhotovených na zakázku.

Jestliže totiž organizace dohodne s občanem zhotovení věci určité jakosti a zhotoví věc nižší jakosti, je tu (za podmínek obsažených v ustanovení § 49 odst. 1 nebo 2 o. z.) dán právní důvod pro odstoupení občana od smlouvy pro omyl. Stejně by bylo možné (za podmínek uvedených v § 49 odst. 1 nebo 2 o. z.) postupoval v případě, kdyby jakost zhotovené věci nebyla dohodnuta a bylo by třeba vycházet z obvyklé jakosti věcí zhotovených na zakázku, avšak jakost zhotovené věci by byla nižší než jakost obvyklá.

V obou těchto případech by pak bylo úkonem soudu posoudit, zda žalobkyně učinily takový projev vůle, který lze vykládat ( § 35 odst. 2 o. z.) jako odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 49 odst. 1 nebo 2 o. z.

Protože v projednávané věci dosud provedené důkazy nepostačují pro jednoznačný závěr ve smyslu toho, co bylo shora uvedeno, bude zapotřebí doplnit dokazování podrobným výslechem žalobkyň a pracovníka žalované organizace, který s nimi jednal při uzavření smluv, jakož i listinnými důkazy o tom, co bylo dojednáno o jakosti objednaných kožichů. Dále pak bude třeba vyžádat znalecký posudek znalce z oboru ekonomiky (ceny a odhady) ohledně správnosti výše konečné ceny kožichů a případně i znalce z oboru kůže a kožešin o jejich jakosti (popřípadě i ohledně toho, jaká je obvyklá jakost kožichů objednaného druhu, zhotovovaných na zakázku).

Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů vycházely z nesprávného právního názoru a zabývaly se věcí především v rámci odpovědnosti žalované organizace za vady a v důsledku toho nezjistily skutečný stav věci potřebný pro posouzení žalobního návrhu z hlediska platnosti uzavřených smluv o zhotovení kožichů na zakázku, popřípadě z hlediska odstoupení žalobkyň od těchto smluv pro omyl, porušily svými rozsudky zákon v ustanoveních § 6, § 120 odst. 1 a § 153 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s ustanoveními § 49 odst. 1, 2, § 229 a § 263 o. z.