Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 09.09.1982, sp. zn. 6 Co 714/82, ECLI:CZ:KSCB:1982:6.CO.714.1982.1

Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem určil, že navrhovatelka výlučně ze svých prostředků zaplatila 22 000 Kčs na členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu občanů v P., v jehož domě čp. 937 v P. užívá družstevní byt, který byl dříve ve společném užívání navrhovatelky a jejího zemřelého manžela. Navrhovatelce soud uložil zaplatit čs. státu na účet okresního soudu v Pelhřimově doplatek soudního poplatku v částce 92 Kčs do 3 dnů. Odpůrcům bylo uloženo zaplatit 49 Kčs do 3 dnů na státem zálohovaných výdajích, a to rukou společnou a nerozdílnou. Dále pak soud uložil zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení 4746 Kčs do 3 dnů, rovněž společně a nerozdílně. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení vycházel soud z toho, že jeden hlavní úkon právního zástupce navrhovatelky představuje podle advokátního tarifu částku 450 Kčs (položka 26 oddílu I přílohy vyhlášky č. 50/1965 Sb.). Do nákladů vzniklých navrhovatelce zahrnul i soudní poplatek z návrhu ve výši představující 4 z částky 22 000 Kčs.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání odpůrci J. B. a Z. B. Kromě námitek proti rozhodnutí ve věci nesouhlasili s výrokem o nákladech řízení s tím, že soud měl vycházet z § 4 odst. 3 advokátního tarifu, tedy z toho, že předmět sporu je penězi neocenitelný, a proto měl jeden hlavní úkon advokáta představovat částku 120 Kčs. Soudní poplatek z návrhu měl činit 60 Kčs. Protože navrhovatelka několikrát měnila ve věci svůj návrh, měli za to, že by výrok o nákladech řízení měl znít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci a změnil toto rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku.

Z odůvodnění:

V projednávané věci šlo o spor vycházející z toho, že navrhovatelka byla na občanské soudní řízení odkázána rozhodnutím státního notářství podle ustanovení § 18 not. ř., a to pokud jde o skutečnost, jež zůstala mezi účastníky řízení o dědictví po zůstaviteli K. B. sporná, zda totiž navrhovatelka vynaložila výlučně ze svých prostředků 22 000 Kčs na získání společného družstevního bytu se zůstavitelem.

Pokud jde o rozhodnutí ve věci, jsou skutková zjištění soudu prvního stupně zcela správná a v podstatě úplná, a proto na ně odvolací soud může odkázat. Odvolací soud řízení doplnil jen důkazem o vkladní knížce, která náležela zůstaviteli K. B., a zjistil, že v době pro spor významné (tj. od 31. 12. 1963 do 30. 6. 1965) z této vkladní knížky nebyl proveden žádný výběr.

Rovněž pokud jde o stránku právní, odvolací soud považuje odůvodnění rozsudku prvního stupně za správné a ztotožňuje se s ním. Ostatně ani odpůrci neuvádějí konkrétní námitky jak proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, tak proti jeho právním úvahám.

Proto byl napadený rozsudek, pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, potvrzen podle ustanovení § 219 o. s. ř.

Pokud jde o soudní poplatek z tohoto řízení, vychází odvolací soud z názoru, že je-li předmětem občanského soudního řízení návrh účastníka, který byl na toto řízení odkázán státním notářstvím podle ustanovení § 18 not. ř. k vyřešení sporné skutečnosti významné pro rozhodnutí státního notářství, činí soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 60 Kčs podle položky 1 písm. b) oddílu I sazebníku soudních poplatků vybíraných v občanském soudním řízení (přílohy k vyhlášce č. 116/1966 Sb.).

Pokud se týká výše náhrady nákladů řízení vzniklých navrhovatelce ( § 142 odst. 1 o. s. ř.), je odvolací soud toho názoru, že v daném případě nejde o určení práva (jako je tomu např. ve sporech o určení vlastnictví), ale o zjištění skutečnosti významné pro rozhodnutí před státním notářstvím. Tato sporná skutečnost není penězi ocenitelná, což ostatně plyne i z toho, že např. v této věci navrhovatelka rozsudkem nezískává titul na 22 000 Kčs. Proto podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 50/1965 Sb. (advokátního tarifu) činí tu odměna za jeden úkon advokáta 120 Kčs. Za náklady řízení účelně vynaložené navrhovatelkou lze proto považovat částku 1363 Kčs (9 a 1/4 hlavního úkonu, 9x režijní paušál po 20 Kčs, soudní poplatek 60 Kčs a 13 Kčs cestovné). Povinnost odpůrců zaplatit uvedenou částku byla stanovena děleně, neboť není dán hmotněprávní podklad pro jejich povinnost jako solidárních dlužníků. Navrhovatelka také ve svém návrhu v celém průběhu řízení vycházela (i přes některé formulační změny) z týchž skutkových a právních důvodů.

Odpůrcům byla uložena povinnost ( § 148 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit státu zálohované výdaje – poplatky spořitelně za výpisy z vkladních knížek.