Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.08.1982, sp. zn. 2 Cz 44/82, ECLI:CZ:NS:1982:2.CZ.44.1982.1

Žalující organizace se domáhala žalobou proti žalované vyklizení bytu o kuchyni, třech pokojích a příslušenství v domě čp. 4 v O. s odůvodněním, že jde o podnikový byt, který byl přidělen manželovi žalované jako pracovníku této organizace a který žalovaná po rozvodu manželství a po odstěhování jejího bývalého manžela sama užívá.

Žalovaná namítala, že nejde o podnikový byt.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem uložil žalované byt vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do patnácti dnů od přidělení náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že jde o podnikový byt, k němuž žalované nevzniklo právo osobního užívání, a proto je povinna tento byt po přidělení náhrady za byt vyklidit.

K odvolání žalované, v němž poukazovala zejména na to, že jí byl byt přidělen rozhodnutím místního národního výboru a že nemá charakter bytu podnikového, krajský soud v Hradci Králové rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o vyklizení bytu zamítl. O nákladech řízení u soudů obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu. V odůvodnění uvedl, že jeden ze způsobů vzniku podnikového bytu upravuje ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Ohledně bytů vystavěných ve státní výstavbě v O. vydal 29. 8. 1977 plánovací odbor ONV v R. tzv. uživatelský rozvrh, v němž mimo jiné stanovil 6 bytových jednotek pro pracovníky žalující organizace. Tento uživatelský rozvrh však nemá charakter rozhodnutí příslušného orgánu podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb., neboť příslušným orgánem k jeho vydání byla rada ONV a nikoliv plánovací odbor ONV. Uživatelský rozvrh je třeba považovat za pouhé sdělení záměru, jak bude s byty dále naloženo. Nebylo také vyžádáno vyjádření MNV v O., ani zjištěno stanovisko okresní odborové rady v R. Kromě toho není v uživatelském rozvrhu konkrétně uvedeno označení bytů, které se stávají podnikovými byty. I kdyby však byla splněna podmínka vydání rozhodnutí ONV podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb., nemohl byt užívaný žalovanou nabýt charakteru podnikového bytu, protože nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 16 odst. 1 citovaného zákona, že totiž uchazečům zapsaným do pořadníku pracovníků organizací nebo do pořadníku členů lidového bytového družstva lze přidělit byt jen tehdy, jestliže pořadník schválil místní národní výbor. V projednávané věci proto nejde o podnikový byt a žalující organizace není aktivně legitimována k podání žaloby o vyklizení bytu.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizace jsou podle vyhlášky č. 45/1964 Sb. byty podnikové, byty vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku a byty služební. Podnikovými byty jsou podle ustanovení § 66 zákona č. 41/1964 Sb. byty trvale určené pro ubytování pracovníků hospodářských, rozpočtových nebo jiných organizací, zejména byty v domech, které organizace vystavěly jako investoři nebo získaly nebo získají ze státní bytové výstavby.

Počet bytů ze státní bytové výstavby pro nejdůležitější podniky a závody nebo pro jiné účely určují, pokud to považují za nutné, krajské národní výbory po projednání s příslušnými ústředními orgány a krajskou odborovou radou nebo přímo vláda ( § 2 odst. 1 zákona č. 41/1964 Sb.). Okresní národní výbory stanoví po vyjádření místních národních výborů a po zjištění stanoviska okresní odborové rady, kolik bytů ze státní bytové výstavby bude sloužit pro ubytování pracovníků podniků a závodů, jejichž provoz je podmíněn přesídlením stálých pracovních sil do blízkosti pracovišť, a dále pro ubytování pracovníků nezbytných služeb v jednotlivých obcích. Ostatní byty přidělují místní národní výbory dalším uchazečům o byt ( § 2 odst. 2 citovaného zákona). Byty určené mezi jednotlivé podniky jsou pak přidělovány místními národními výbory pracovníkům příslušných podniků jako byty podnikové ( § 24 téhož zákona).

Národní výbory vykonávají svou pravomoc prostřednictvím svých orgánů, tj. plenárního zasedání, rady, komisí a odborů. Odbory ve smyslu ustanovení § 62 zákona o národních výborech 1) vykonávají pravomoc v odvětvích a na úsecích působnosti národního výboru, pro který jsou zřízeny, s výjimkou věcí náležejících do pravomoci plenárního zasedání národního výboru, jeho rady nebo některé komise.

Stanovení počtu bytů ze státní bytové výstavby, které budou sloužit pro ubytování pracovníků organizací podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb. je plánovacím aktem. Z ustanovení § 39, § 46, § 54 a § 57 zákona o národních výborech neplyne, že by rozhodování o uvedené otázce náleželo do výlučné pravomoci plenárního zasedání národního výboru, jeho rady nebo některé komise; náleží tedy příslušnému odvětvovému odboru národního výboru, tj. plánovacímu odboru ONV. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že k rozhodování podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb. je příslušná rada ONV.

Skutečnost, že plánovací akt podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb. nebyl předem projednán s příslušným místním národním výborem a že nebylo zjištěno stanovisko okresní odborové rady, nemá vliv na jeho závaznost. Není také podstatné, zda byty určené pro ubytování pracovníků organizace byly už v něm konkretizovány co do velikosti a umístění v domě, nebo zda se to stalo až v průběhu jeho realizace.

Pokud odvolací soud dovozuje, že v daném případě byt nemohl být bývalému manželu žalované přidělen jako byt podnikový, protože nebyl schválen bytový pořadník ( § 16 odst. 1 zákona č. 41/1964 Sb.) žalující organizace pro rok 1977, přehlíží, že v pravomocně skončeném řízení okresního soudu v R., vedeném pod sp. zn. 4 C 194/79, dospěly soudy obou stupňů k závěru, že charakter bytu jako bytu podnikového byl prokázán. Stalo se tak výpovědí předsedy MNV v O., zápisem o jednání rady MNV v O. z 28. 9. 1977, k němuž byl připojen opis bytového pořadníku žalující organizace ze 14. 7. 1977, a obsahem přípisů ONV v R. – plánovacího odboru z 29. 8. 1977 a 23. 9. 1977 o stanovení uživatelského rozvrhu nových bytových jednotek v O., z nichž je patrno, že pro uchazeče o byt z řad svých pracovníků vypracovala žalující organizace pořadník, na jehož základě byly přiděleny v uživatelském rozvrhu bytové jednotky. Dále odvolací soud nebere zřetel na skutečnost, že soudu stejně z uvedeného hlediska nepřísluší přezkoumávat správnost pravomocného a vykonatelného rozhodnutí místního národního výboru o přidělení bytu. Jestliže byt má charakter podnikového bytu a byl přidělen místním národním výborem v O. bývalému manželu žalované jako podnikový byt žalující organizace, musí soud vycházet z této skutečnosti.

Pokud žalovaná poukazovala na to, že jí byt byl přidělen rozhodnutím místního národního výboru v O. z 19. 1. 1979 č. j. 4/1979, z výsledků řízení vyplynulo, že se tak stalo bezprostředně po vydání rozsudku okresního soudu v R. z 10. 10. 1978 č. j. 6 C 19/78 – 26 a rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze 7. 12. 1978 sp. zn. 9 Co 650/78, jimiž bylo podle ustanovení § 177 o. z. rozhodnuto, že se právo společného užívání k témuž bytu zrušuje, že byt bude nadále užívat navrhovatelka (tj. žalovaná v této projednávané věci) a že odpůrce (její bývalý manžel) je povinen se z bytu vystěhovat ve stanovené lhůtě po přidělení náhrady za byt. Oba tyto rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR z 27. 7. 1979 sp. zn. 1 Cz 65/79 a v dalším řízení byl rozsudkem okresního soudu v R. z 12. 3. 1980 č. j. 4 C 194/79 – 73 a rozsudkem krajského soudu v Hradci Králové z 10. 6. 1980 sp. zn. 9 Co 218/80 návrh na zrušení práva společného užívání bytu manželky zamítnut. Rozhodnutí národního výboru o přidělení bytu žalované bylo později k protestu prokurátora zrušeno rozhodnutím ONV v R. z 25. 9. 1981 č. j. MH/81. Uvedené rozhodnutí národního výboru o přidělení bytu žalované bylo navíc vydáno v době, kdy bylo v právní moci soudní rozhodnutí o zrušení práva společného užívání bytu a o tom, že výlučnou uživatelkou bytu je žalovaná. Na základě tohoto rozhodnutí místního národního výboru a uzavřené dohody o odevzdání a převzetí bytu pak nemohlo už žalované vzniknout podle ustanovení § 155 odst. 1 o. z. právo byt užívat z toho důvodu, že toto právo v rozhodné době (byť dočasně) už bylo v její prospěch založeno shora uvedeným rozhodnutím soudu.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v projednávané věci byl rozsudkem odvolacího soudu porušen zákon v ustanoveních § 132 a § 220 o. s. ř. ve spojení s ustanoveními § 7 vyhlášky č. 45/1964 Sb., § 2 odst. 2 a § 66 zákona č. 41/1964 Sb.

1) zákona č. 69/1967 Sb. (jehož úplné znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 31/1983 Sb. /pro ČSR/ a pod č. 35/1983 Sb. /pro SSR/).