Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.07.1978, sp. zn. 4 Cz 31/78, ECLI:CZ:NS:1978:4.CZ.31.1978.1

Zůstavitel J. R. zemřel 7. 5. 1977 bez zanechání závěti. Jako dědici ze zákona přicházely v úvahu manželka zůstavitele z jeho prvního manželství. Žádná z nich dědictví neodmítla.

V řízení o dědictví po tomto zůstaviteli vydalo státní notářství v Jablonci nad Nisou rozhodnutí podle ustanovení § 35 not. ř. Vycházelo přitom ze zjištění, že do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a jeho manželky patřila plechová garáž, televize, automatická pračka, magnetofon, autoradio, bytové zařízení, jakož i osobní automobil Škoda 110 L a osobní automobil Trabant; dále vycházelo státní notářství z toho, že ze společných prostředků byl zaplacen základní členský vklad u Stavebního bytového družstva v J. v částce 3000,- Kčs; ostatní majetek byl potom oceněn částkou 50 000,- Kčs. Státní notářství tedy rozhodlo, že do dědictví patří polovina uvedeného majetku v celkové hodnotě 26 500,- Kčs.

Po provedení soupisu aktiv a pasív dědictví vydalo pak státní notářství v Jablonci nad Nisou rozhodnutí o určení obecné ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ČSR, tak, že oběma uvedenými rozhodnutími státního notářství, která nabyla právní moci, byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Při zjišťování rozsahu majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a jeho manželky státní notářství v projednávané věci bez uvedení důvodů nezařadilo do společného majetku chladničku Calex, motocykl Pionýr, hotovost 380,- Kčs a zůstatek vkladu na vkladní knížce České státní spořitelny (pobočky v R.) ve výši 700,- Kčs, ač tyto hodnoty byly uvedeny v protokolu o předběžném šetření sepsaném 27. 5. 1977 s manželkou zůstavitele. Řízení v otázce rozsahu společného majetku zůstavitele a pozůstalé manželky a tím i v otázce rozsahu majetku patřícího do dědictví tak zůstalo především neúplné.

Státní notářství určilo, že do dědictví náleží polovina majetku, který byl v bezpodílovém spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky, tedy polovina každé věci, aniž tento postup odůvodnil. Neuvážil přitom, že tímto způsobem založilo podílové spoluvlastnictví mezi pozůstalou manželkou a dcerou zůstavitele z prvního manželství ke všem věcem, tedy i k bytovému zařízení a elektrospotřebičům, ač obě dědičky nežijí ve společné domácnosti, a stejně tak i k dvěma osobním automobilům. Takové vypořádání neodpovídá zásadám uvedeným v ustanoveních § 35 not. ř. a § 150 o. z., ani zásadě vyjádřené v ustanovení § 4 odst. 1 not. ř., podle níž státní notářství dbá o určitost právních vztahů a o předcházení sporům.

V rámci soupisu aktiv a pasív dědictví se státní notářství u poloviny bytového zařízení a elektrospotřebičů odchýlilo od ceny uvedené v seznamu majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, podle něhož cena poloviny uvedených věcí činila 4150,- Kčs, zatímco v soupisu je uvedena cena 3 650 Kčs. Cena osobních automobilů byla sice zjištěna na základě znaleckých posudků, které však nebyly vypracovány v souladu s metodickými pokyny ministerstva spravedlnosti ČSR ze 6. 10. 1976 č. j. 196/75-KO pro znalecké posuzování cen ojetých motorových vozidel, uveřejněnými v částce 4-6/1976 Sbírky instrukcí a sdělení ministerstva spravedlnosti ČSR. 1) Chybí zejména uvedení toho, k jakému účelu byly posudky vyžadovány, datum prohlídky vozidla znalcem, cena, ze které znalec při odhadu obou vozidel vycházel, v procentech vyjádřený stupeň opotřebení jednotlivých částí vozidla a u automobilu zn. Trabant není uveden ani počet ujetých kilometrů. Státní notářství, které má znalecké posudky předložené účastníky hodnotit jako každý jiný důkaz, tyto nedostatky neodstranilo a nemělo tak spolehlivý podklad pro posouzení ceny obou vozidel.

Státní notářství se dále nevypořádalo s obsahem dopisu stavebního bytového družstva občanů v J. z 5. 6. 1977, podle něhož byl zůstavitel členem tohoto družstva a složil základní členský vklad 3000,- Kčs.

Podle článku 20 Vzorových stanov stavebních bytových družstev z roku 1975, vydaných na základě ustanovení § 508 odst. 2 o. z., zemře-li člen družstva a nejde-li o společné členství manželů, přechází jeho smrtí členství v družstvu na dědice, kterému připadl základní členský vklad nebo členský podíl. Jen zaplacením základního členského vkladu 2) nevzniká ještě právo společného užívání bytu manžely ani společné členství manželů ( § 175 odst. 2 O. Z., čl. 14 písm. c/ a čl. 29 citovaných stanov); nepřichází proto v úvahu použití ustanovení § 180 odst. 2, věta první a druhá. o. z., i když je tu pozůstalý manžel, ať už je dědicem či nikoli. Byl-li v projednávané věci zatím zaplacen jen základní členský vklad, pokračuje v členství v družstvu ten z dědiců, který základní členský vklad zdědil. K tomu musí přihlížet i státní notářství při projednání dědictví po členu stavebního bytového družstva a zařadit tento členský vklad do aktiv dědictví. Při vypořádání dědictví, ať už dohodou dědiců nebo rozhodnutím státního notářství podle ustanovení § 39 odst. 3 not. ř., je pak nutno mít na zřeteli, že vzhledem k zásadě individuálního členství ve stavebním bytovém družstvu má nabýt tento základní členský vklad pouze jeden z dědiců 3) . Byl-li základní členský vklad zaplacen ze společných prostředků zůstavitele a pozůstalého manžela, přihlédne se k tomu při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle ustanovení § 35 not. ř.

Státní notářství v tomto případě sice k majetkové hodnotě základního členského vkladu při rozhodování podle ustanovení § 35 not. ř. přihlédlo, avšak z jeho rozhodnutí nelze zjistit, zda a na kterého z dědiců přešlo členství v družstvu.

Rozhodnutími státního notářství byl proto porušen zákon v ustanoveních § 4 odst. 1, § 34, § 35 a § 37 odst. 1 not. ř.

1) Také ministerstvo spravedlnosti SSR vydalo výnos z 12. 9. 1978 čj. 406/1978-O/s o znaleckém posuzování ojetých motorových vozidel, který byl uveřejněn v částce 12/1978 Ústredného vestníka SSR a v částce 10/1976 Zbierky inštrukcií a oznámení Ministerstva spravedlnosti SSR (vydání tohoto výnosu bylo oznámeno v částce 34/1978 Sb.).

2) a ani splacením členského podílu (pokud družstevní byt nebyl členu přidělen do osobního užívání a nebyla sjednána dohoda o odevzdání a převzetí bytu mezi družstvem a občanem)

3) Srov. k tomu i rozhodnutí uveřejněné pod č. 46/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je uveden závěr: „Členstvo v stavebnom bytovom družstve a právo užívať byt môže prejsť smrťou užívateľa družstevného bytu, ktorý nebol v spoločnom užívaní manželov ( § 172 ods. 2 O. z.), len na jedného dediča poručiteľa, ktorému pripadol členský podiel, alebo na dvoch dedičov, ak sú manželmi ( § 172 ods. 2 O. z.).“