Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 13.02.1980, sp. zn. Cpj 205/79, ECLI:CZ:NS:1980:CPJ.205.1979.1

V rozhodování soudů dochází k nejednotné praxi ve výkladu ustanovení § 81 odst. 3 a § 79 odst. 1 zák. práce v těch případech, kdy původně uložené kárné opatření bylo rozhodčí komisí nebo soudem zrušeno pro nepostačující konkretizaci jednání, v němž organizace spatřovala porušení pracovní kázně pracovníkem. Jde vesměs o neurčitost skutkového vymezení vytýkaného porušení pracovní kázně.

Některé soudy zastávají názor, že v takových případech je třeba zrušit i nové kárné opatření, uložené podle ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce, které tuto neurčitost odstranilo, jestliže od jeho uložení již uplynula jednoměsíční propadná lhůta stanovená v § 79 odst. 1 zák. práce. Tyto soudy v některých případech ve zrušujícím usnesení udělují poučení, že nové kárné opatření podle ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce již nelze uložit. Vycházejí přitom z názoru, že takto uložené kárné opatření není ve skutečnosti novým kárným opatřením, jaké má na zřeteli ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce, nýbrž prvním kárným opatřením uloženým za skutkové přesně vymezené porušení pracovní kázně. Uvádějí, že ani srovnání, zda se nové uložené kárné opatření týká téhož porušení pracovní kázně, není možné, když původně uložené kárné opatření neobsahovalo postačující specifikaci. Z toho dovozují, že nové kárné opatření lze po uplynutí jednoměsíční lhůty uložit jen tehdy, když kárný orgán při ukládání původního kárného opatření pochybil v právním názoru na posouzení věci; došlo-li však ke zrušení uloženého kárného opatření z formálních důvodů, není podle názoru těchto soudů možné uložit nové kárné opatření, jestliže do jeho uložení již tato lhůta uplynula.

Jiné soudy zastávají názor, že ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce umožňuje i v takovýchto případech uložit nové kárné opatření.

Ustanovení § 79 odst. 1 zák. práce stanoví dvě propadné lhůty, po jejichž uplynutí nelze již kárné opatření uložit. Jde jednak o jednoměsíční (tzv. subjektivní) lhůtu, která počíná běžet ode dne, kdy se o porušení pracovní kázně organizace dověděla, a jednak o jednoroční (tzv. objektivní) lhůtu, která počíná běžet ode dne, kdy pracovník pracovní kázeň porušil.

Ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce stanoví, ze nabude-li rozhodnutí rozhodčí komise, jímž rozhodnutí o uložení kárného opatření bylo zrušeno, právní moci, může vedoucí organizace uložit nové kárné opatření jen do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o zrušení nabylo právní moci; přitom je vázán právním názorem rozhodčí komise. Totéž platí, jestliže rozhodnutí o uložení kárného opatření zrušil soud.

Slovní znění ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce neopravňuje k výkladu, že by nové kárné opatření bylo možné uložit jen v některých případech, tj. jen tehdy, jestliže při uložení původního kárného opatření zaujal kárný orgán nesprávný právní názor. Toto ustanovení totiž nerozlišuje mezi důvody, pro něž bylo původně uložené kárné opatření zrušeno. z toho je třeba dovodit, že důvod zrušení původního kárného opatření je v této souvislosti právně nerozhodný. Pro uložení nového kárného opatření platí lhůta patnácti důn, která počíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí o zrušení nabylo právní moci. Vždy ovšem musí být dodržena jednoroční objektivní lhůta uvedená v ustanovení § 79 odst. 1, věta čtvrtá, zák. práce. Posléze uvedená lhůta má totiž tu zvláštnost, že její běh není zastaven ani uložením kárného opatření, ani podáním návrhu na jeho zrušení. Jestliže tedy v průběhu přezkumného řízení tato jednoroční lhůta uplyne, nemůže organizace uložit nové kárné opatření, bylo-li rozhodnutím rozhodčí komise nebo soudu původní kárné opatření zrušeno (srov. stanovisko uveřejněné pod č. 17/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 130).

Zákoník práce 1) nestanoví, co musí být v kárném opatření v zájmu řádné konkretizace uvedeno; základní náležitosti kárných opatření upravuje ustanovení § 7 odst. 3 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., podle něhož musí rozhodnutí o kárném opatření obsahovat, o jaké porušení pracovní kázně jde, kdy k němu došlo a jaké kárné opatření se za porušení pracovní kázně pracovníku ukládá. Jestliže kárné opatření tyto náležitosti postrádá, je to důvodem k jeho zrušení podle ustanovení § 81 odst. 2 zák. práce.

Jestliže rozhodčí komise nebo soud při přezkoumávání nového rozhodnutí o uložení kárného opatření, jímž bylyl odstraněny nedostatky zrušeného kárného opatření, zjistí např. z vymezení časové, místní a věcné souvislosti porušení pracovní kázně, že obě kárná opatření byla uložena za totéž porušení pracovní kázně, pak je druhé uložení kárného opatření novým kárným opatřením podle ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce. Soud v řízení provedeném podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. při přezkoumávání takového rozhodnutí o uložení kárného opatření zkoumá, zda bylo uloženo ve lhůtě stanovené v § 79 odst. 1 zák. práce, a to i tehdy, když to žádný z účastníků tohoto řízení nenamítá (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 47/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Byla-li zachována při uložení původního kárného opatření lhůta jednoho měsíce a při uložení nového kárného opatření lhůta patnácti dnů uvedená v ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce, pak bylo i nové kárné opatření uloženo včas.

Pokud původní i nové kárné opatření nebyla uložena za totéž porušení pracovní kázně, nejde o nové kárné opatření ve smyslu ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce, nýbrž o kárné opatření uložené ka konkrétní porušení pracovní kázně poprvé; pak je ovšem třeba zkoumat dodržení jednoměsíční lhůty vzhledem ke dni uložení tohoto kárného opatření.

Uvedenému výkladu ustanovení § 79 odst. 1 zák. práce ve vztahu k ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce svědčí i cíl sledovaný citovanými ustanoveními, tj. zjednat rychlou nápravu předchozího pochybení kárného orgánu přímo vedoucím organizace, aby výchovný účel sledovaný uložením kárného opatření neztrácel svůj smysl.

1) zákon č. 65/1965 Sb. (jehož úplné znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 55/1975 Sb.)