Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. 5 Cz 59/77, ECLI:CZ:NS:1977:5.CZ.59.1977.1

Žalobce se domáhal žalobou určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované organizace z 20. 5. 1974 je neplatné. Dále se domáhal, aby žalované organizaci bylo uloženo zaplatit mu náhradu mzdy, jakož i vydat mu opis posudku o pracovní činnosti a opis hodnocení pracovních výsledků.

Rozsudkem okresního soudu pro Prahu – východ byla žaloba domáhající se vydání opisu pracovního posudku zamítnuta s odůvodněním, že žalobce svým chováním zmařil vypracování posudku o pracovní činnosti. K odvolání žalobce krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona (podané generálním prokurátorem ČSR jen proti rozsudku odvolacího soudu v té části, kterou bylo potvrzeno zamítnutí žaloby ohledně povinnosti žalované organizace vydat žalobci opis posudku o pracovní činnosti) tak, že tímto výrokem rozsudku soudu druhého stupně byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 60 odst. 2, věta poslední zák. práce je organizace povinna při skončení pracovního poměru vydat pracovníku posudek o jeho pracovní činnosti, a to bez ohledu na to, zda tento posudek podává nebo nepodává jiné organizaci či státnímu orgánu. Organizace musí s obsahem posudku pracovníka seznámit a na požádání mu vydat jeho opis ( § 60 odst. 2, věta první, zák. práce). Součinnosti pracovníka při vypracování takového posudku, i když namnoze bude vhodná a účelná, není v ustanovení § 60 odst. 2 zák. práce zakotvena.

Nemá proto závěr soudů obou stupňů, že žalobce nemá nárok na vydání opisu posudku o pracovní činnosti z toho důvodu, že svým chováním vypracování posudku zmařil, žádnou oporu v zákoně. Organizace měla tedy v projednávané věci povinnost posudek o pracovní činnosti vypracovat a žalobci jej vydat, neboť došlo k právně účinnému skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ( § 60 odst. 2, věta poslední, zák. práce).

Povinnost organizace vydat takový posudek při skončení pracovního poměru není vázána žádnou lhůtou. Tříměsíční propadná lhůta uvedená v ustanovení § 60 odst. 3 zák. práce je lhůtou stanovenou k umožnění domáhat se úpravy posudku, s nímž byl pracovník seznámen. Tato lhůta běží právě ode dne seznámení pracovníka s posudkem. Jestliže se pracovník nedostaví k projednání pracovního posudku, nemění to nic na povinnosti organizace takový posudek vydat.

Porušil tedy i odvolací soud svým potvrzujícím rozhodnutím zákon v ustanovení § 60 odst. 2 zák. práce a z tohoto důvodu byl jeho rozsudek ve výroku týkajícím se posudku o pracovní činnosti zrušen a věc mu byla vrácena dalšímu projednávání odvolání žalobce v tomto rozsahu.